Number of found documents: 19265
Published from to

Embryonální vývoj a transplantace primordiálních zárodečných buněk u candáta obecného Sander lucioperca
GÜRALP, Hilal
2017 - English
Cílem této práce bylo popsat embryonální vývoj a migraci primordiálních zárodečných buněk neboli primordiálních gonocytů (PGC) a realizovat transplantaci PGC u candáta obecného. V práci popisuji několik specifických metod, jako je GFP značení a mikromanipulace s blastodiskem, které jsou nutné pro posouzení účinnosti transplantační techniky. Hlavní výsledky této práce mohou být využity pro vytvoření chimér zárodečné linie candáta obecného. Detailně jsme popsali embryonální vývoj candáta obecného až do prvního krmení při 15 °C a efekt teploty na rychlost embryogeneze při stanovení teplotních limit pro zpomalení vývoje a to s minimálními negativními důsledky na růst a míru přežití. Také jsme vyvinuli techniku změkčení chorionu candáta obecného díky použití enzymy za účelem snadného odstranění chorionu pomocí pinzet, což umožňuje detailnější pozorování. Navíc byla skupina jiker oplozena a inkubována v rozdílných teplotách za účelem zdokumentování vývojových stádií embrya, rychlosti vývoje a míry přežití. Optimální inkubační teplota, s nejvyšším oplozením, mírou přežití a mírou vykulení, byla 15°C. Embryonální vývoj byl významně zpomalen při 10 °C, s 45 % vykulených embryí (počítáno z oplozených jiker). Vývoj byl zrychlený při 20 °C, s 56 % mírou přežití oplozených embryí. Po sérii experimentů, charakterizujících embryonální vývoj candáta obecného, jsme dospěli k závěru, že pro výzkum, kde jsou požadovány flexibilní inkubační teploty, může být candát obecný z čeledi okounovitých hodnotným modelem. Popsali jsme důležité fáze časné embryogeneze, konkrétně formování žloutkové syncytiální vrstvy (YSL) a přechod midblastuly (MBT) během stádia blastuly embryí candáta. Chorion byl odstraněn způsobem popsaným v první studii. YSL se formovalo po rozpadu marginálních buněk během stádia 512 - 1 000 buněk. Následná analýza buněčného dělení pomocí barvení 4'-6'-diaminido-2-phenylindole (DAPI) ukázala, že přechod ze synchronního k asynchronnímu dělení se vyskytuje po desátém rýhování, ve stádiu 1000 buněk. Naše výsledky naznačují, že fáze MBT nastává až po tomto stádiu. Dále jsme provedli test isolace blastodisku, za účelem nalezení kompetentního stádia pro následnou embryonální manipulaci. S embryi bylo manipulováno za použití mikrojehly a mikromanipulátoru. Každou hodinu od stádia 512 buněk do stádia "sphere stage". Poté byly vyhodnoceny vývojové rychlosti ve stádiu kulení. Nejvyšší míra přežití byla získána, když provádíme tuto manipulaci v 1k-buněčné. Výsledky jasně ukazují, že embryo ve fázi MBT je nejvhodnější pro transplantaci PGC, nebo jinou manipulaci, u candáta obecného. Popsali jsme migraci PGC a provedli jsme transplantaci blastomer candáta obecného. PGC byly vizualizovány díky injikaci uměle syntetizované mRNA GFP-nos3 3'UTR. GFP-positivní PGC se objevily ve všech embryích ve stádiu přibližně 100% epiboly. Pomocí časosběrného snímání jsme popsali migrační vzor PGC od jejich počátečního objevení až po lokaci v zárodečné rýze. Během stádia blastuly jsme provedli transplantaci blastomer. Embrya donora byla značena pomocí GFP-nos3 3'UT mRNA a tetramethylrhodamine dextran pro značení PGC a somatických buněk. Vzniklo tak 12 chimér vyniklých transplantací blastomér, z nichž 8 se dožilo kulení. Ve vyvíjejících chimérách byly zřetelné dále se vyvíjející PGC a somatické buňky pocházející od donora. Transplantované PGC byly pozorovány během migrace až do usídlení v zárodečné rýze recipienta. Naše výsledky ukazují, že transplantace blastomér může být úspěšně aplikována u candáta obecného a naše výsledky mohou být užitečné pro produkci chimér zárodečné linie u okounovitých. It is the purpose of this thesis to implement primordial germ cell (PGC) transplantation, one of the new biotechnological reproductive methods, and for this to explain the details that we have to know about embryo development and PGC migration in pikeperch. We provide several specific useful methods such as GFP labelling and blastodisc surgery which are required for efficiency assessment of the transplantation technique. The main results of the publications in the thesis could be informative and useful for generation of germline chimera by using pikeperch. We described pikeperch embryo development to first feeding at 15°C in detail and demonstrated effects of temperature on the rate of embryogenesis to determine temperature limits for slowing development with minimum negative effects on growth and survival rate. We also developed a technique to soften the pikeperch chorion by enzyme in order to remove it by forceps for in depth observation. Additional groups of eggs were fertilised and incubated at different temperatures to document embryo developmental stages, developmental rate, and survival. The optimum fertilisation and incubation temperature was 15°C, with the highest fertilisation, survival, and hatching rates. Embryo development was drastically slowed down at 10 °C, with 45% of fertilised embryos surviving to hatching. Development was accelerated at 20 °C, with a 56% survival rate of fertilised embryos. After the series of experiments to characterize the embryo development of pikeperch, it could be a valuable model percid for research in which flexible incubation temperatures is required. We described the important early embryonic events, namely, yolk syncytial layer (YSL) formation and midblastula transition (MBT) during the blastula stage in pikeperch embryos. The chorion was removed as we described in the first study. The YSL was formed after the breakdown of marginal cells during the 512- to 1k-cell stage. Cell division analysis by 4'-6-diaminido-2-phenylindole (DAPI) staining revealed that transition from synchronous to asynchronous division occurred after 1k-cell stage. Our results indicate that MBT starts after this stage. Next, we performed blastodisc isolation assay to find the competent stage for embryonic manipulation. Embryos were manipulated by using a microneedle every hour from the 512-cell to the sphere stage, and then developmental rates were evaluated at the hatching stage. The highest survival rate was obtained when we performed this manipulation at the 1k-cell stage. These results clearly showed that the MBT is the best stage for transplantation of PGCs or any cells in pikeperch. We described PGC migration and performed blastomere transplantation in pikeperch. PGCs were visualised by injection of synthesised green fluorescent protein (GFP) within the 3'untranslated region (UTR) mRNA of nanos3. GFP-positive PGCs appeared in all embryos at approximately 100% epiboly. Time-lapse imaging revealed the PGC migration pattern from their initial appearance to the location at the gonadal ridge. We conducted blastomere transplantation at the blastula stage. Donor embryos were labelled with GFP-nos3 3'UTR mRNA and tetramethylrhodamine dextran to label PGCs and somatic cells, respectively. Twelve blastomere transplantation chimeras were produced, with eight surviving to hatching. All exhibited donor-derived somatic cells in the developing body. The PGCs from donor embryos were observed to migrate towards the gonad region of the host embryos. Our results indicated that blastomere transplantation can be successfully applied in pikeperch, and these findings may be useful to produce germline chimeras in percids. Keywords: embryogenezi; candát; chimérická zárodečná linie; izolace blastodisku; migrace primárních zárodečných buněk; přechod midblastuly; vizualizace primárních zárodečných buněk; teplotní tolerance; transplantace blastomérů Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Embryonální vývoj a transplantace primordiálních zárodečných buněk u candáta obecného Sander lucioperca

Cílem této práce bylo popsat embryonální vývoj a migraci primordiálních zárodečných buněk neboli primordiálních gonocytů (PGC) a realizovat transplantaci PGC u candáta obecného. V práci popisuji ...

GÜRALP, Hilal
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Degradace organických znečišťujících látek ve vodě nízkoteplotním plazmatem na bázi pokročilých procesů
BALAKRISHNAN, Syam Krishna
2017 - English
vysoké energetické výtěžky, 5,1 x 10-2 g/kWh pro verapamil a 2,3 x 10-2 g/kWh pro atrazin. Verapamil byl zcela odstraněn ozonizací během 1,5 min, zatímco atrazin byl téměř kompletně odstraněn během 4 min. Rychlostní konstaZnečištění vody organickými kontaminanty a dalšími antropogenními látkami je jedním z hlavních globálních problémů současnosti. Vodní kontaminanty zahrnují pesticidy, farmaceutika a prostředky osobní péče (FPOP), steroidní hormony a syntetická barviva. Tradiční postupy, jako je UV ozařování v dezinfekčních dávkách, koagulace, flokulace, srážení, mikrofiltrace a ultrafiltrace, jsou pro úplné odstranění organických znečišťujících látek ve vodě neúčinné, zatímco tzv. pokročilé oxidační procesy (POP), jsou velmi účinné při oxidaci velkého množství organických sloučenin. Mezi nejrozšířenější POP řadíme heterogenní fotokatalýzu na bázi UV, nebo viditelného slunečního záření, elektrolýzu, Fentonovu reakci, ozonizaci, ultrazvuk a oxidaci vzduchem za mokra. POP jsou založeny na bázi generování vysoce reaktivních hydroxylových radikálů (oOH), které napadají organické znečišťující látky. Nicméně, životnost těchto radikálů je pro jejich efektivní využití velmi krátká. Z tohoto důvodu jsou radikály generované plazmatem postoupeny širokému výzkumu. Tři různé typy plazmatu (Dielektrický bariérový výboj, klouzavý výboj a elektrohydraulický jiskrový výboj) byly použity ke sledování degradační kinetiky cílových znečišťujících látek ve vodě. Nejdříve byla úspěšně provedena v reaktoru DBV degradace atrazinu, verapamilu a hydrokortizonu. Po 90 minutách zpracování DBV všechny cílové znečišťující látky byly téměř zcela odstraněny. Přítomnost meziproduktů byla potvrzena HPLC / UV analýzou. Účinnost dielektrického bariérového výboje na degradaci atrazinu a hydrokortizonu byla také zkoumána. Atrazin byl téměř úplně degradován po 90 minutách ošetření DBV. Rychlostní konstanta tohoto procesu byla 0,029 min-1 a odpovídající poločas rozpadu byl 24 min. Po 90 minutách vystavení účinku, 54% atrazinu bylo přeměněn na CO2. Hydrokortizon byl také zcela degradován po 90 minutách ošetření DBV. Rychlostní konstanta tohoto procesu byla 0,050 min-1 a odpovídající poločas rozpadu 14 min. Po pěti hodinách ošetření, 21% z hydrokortizonu bylo přeměněno na CO2. Struktura meziproduktů byla identifikována metodou HPLC/MS analýzy. Byly také navrženy věrohodné mechanismy pro degradaci cílových znečišťujících látek. Byla zkoumána degradační kinetika a mechanismus degradace verapamilu ve vodě po ošetření KV. V závěrečné části byla zkoumána degradační kinetika verapamilu a atrazinu, pomocí elektrohydraulického jiskrového výboje a ozonizace. Během jiskrového výboje bylo 87 % verapamilu a 83 % atrazinu degradováno během 40 min. Rychlostní konstanta degradačních procesů byla 0,065 min-1 pro verapamil a 0,094 min-1 pro atrazin. Uvedený výkon výboje byl 60 W a je velmi nízký ve srovnání s výkonem KV. Výsledkem je, že byly dosaženy relativně nty degradačních procesů byly 2,56 min-1 v případě verapamilu a 0,769 min-1 pro atrazin. Výkon použitý během ozonizace byl velmi nízký (20 W), ve srovnání s plazmatem, což vede k vysokým výtěžkům energie 9,4 g/kWh pro verapamil a 1,6 g/kWh pro atrazin. Degradační kinetika verapamilu a atrazinu ve vodě byla porovnána pro DBV, KV, EJV a ozonizaci. Nejkratší poločas rozpadu verapamilu a atrazinu byl pozorován při použití ozonizace. Ozonizace tudíž se jeví jako nejúčinější metoda pro AOP rozklad verapamilu a atrazinu ve vodě. Water pollution by organic contaminants and other anthropogenic substances is one of the major global problems nowadays. The aquatic contaminants include pesticides, pharmaceuticals and personal care products (PPCPs), steroid hormones and synthetic dyes. Traditional processes such as UV irradiation at disinfection doses, coagulation, flocculation, precipitation, microfiltration and ultrafiltration are ineffective for the complete removal of organic contaminants in water, whereas the so called advanced oxidation processes (AOPs) are very effective in the oxidation of numerous organic compounds. The most widely used AOPs include heterogeneous photocatalysis based on near UV or solar visible irradiation, electrolysis, the Fenton's reaction, ozonation, ultrasound and wet air oxidation. AOPs are based on the generation of highly reactive hydroxyl radicals (oOH), which will attack the organic pollutants. However, the lifetimes of these radicals are so short to utilize them effectively. Therefore, the direct radical generations by non-thermal plasmas are widely researched. Three different types of plasma discharges (Dielectric Barrier Discharge, DBD, Gliding Arc Discharge, GAD, and Electrohydraulic Spark Discharge, ESD) were applied to investigate the degradation kinetics of the target pollutants in water. Firstly, the degradation of atrazine, verapamil and hydrocortisone was conducted successfully in the DBD reactor. After 90 min DBD treatment all the target pollutants were almost completely removed. Presence of the intermediates was confirmed by HPLC/UV analysis. The efficiency of dielectric barrier discharge on the degradation of atrazine and hydrocortisone was investigated. Atrazine was almost completely degraded after 90 min DBD treatment. The rate constant of this process was 0.029 min-1 and the corresponding half-life time was 24 min. After 90 min treatment time 54% of the atrazine was converted to CO2. Hydrocortisone was also completely degraded after 90 min DBD treatment. The rate constant of this process was 0.050 min-1 and the corresponding half-life time was 14 min. After five hours of treatment 21% of the hydrocortisone was converted to CO2. Structure of the intermediates was identified by HPLC/MS analysis. Plausible mechanisms for the degradation of target pollutants were also proposed. Degradation kinetics and degradation mechanism of verapamil in water under GAD was investigated. In the final part, the degradation kinetics of verapamil and atrazine by using electrohydraulic spark discharge and ozonation was investigated. During spark discharge, 87% of verapamil and 83% of atrazine were degraded within 40 min. The rate constants of the degradation processes were 0.065 min-1 and 0.094 min-1 for verapamil and atrazine respectively. The power introduced in the discharge was 60 W and is very low compared to the power of GAD. As a result, relatively high energy yields 5.1 × 10-2 g/kWh and 2.3 × 10-2 g/kWh were achieved for verapamil and atrazine respectively. Verapamil was completely removed by ozonation within 1.5 min., while atrazine was almost completely removed within 4 min. The rate constants of the degradation processes were 2.56 min-1 and 0.769 min-1 for verapamil and atrazine respectively. The power applied during ozonation was very low (20 W), compared to plasma discharges, leading to high energy yields 9.4 g/kWh and 1.6 g/kWh for verapamil and atrazine respectively. The degradation kinetics of verapamil and atrazine in water under DBD, GAD, ESD and ozonation were compared. The shortest half-lives of verapamil and atrazine were observed during ozonation. So, we can say that among our AOP systems, ozonation is the most efficient in degrading verapamil and atrazine in water. Keywords: Látky znečišťující vodu; nízkoteplotní plazma; ozonizace; degradační kinetika Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Degradace organických znečišťujících látek ve vodě nízkoteplotním plazmatem na bázi pokročilých procesů

vysoké energetické výtěžky, 5,1 x 10-2 g/kWh pro verapamil a 2,3 x 10-2 g/kWh pro atrazin. Verapamil byl zcela odstraněn ozonizací během 1,5 min, zatímco atrazin byl téměř kompletně odstraněn během 4 ...

BALAKRISHNAN, Syam Krishna
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Produkty z akvakultury: Obchod, kvalita a vývoj nových výrobků
NEBESKÝ, Václav
2017 - Czech
Ryby slouží po celé planetě jako jeden z hlavních zdrojů potravy a v některých částech světa, především v rozvojových zemích, jsou jediným zdrojem živočišných bílkovin tamních obyvatel. Od počátku lidské civilizace jsou ryby loveny ve sladkých i slaných vodách. Přesto, že se celosvětová spotřeba ryb neustále zvyšuje a v současné době činí téměř 20 kg ryb na osobu a rok, situace v České Republice se mění jen pomalu. Česká republika je známá tradiční produkcí ryb v rybniční akvakultuře s dlouhými historickými kořeny a v současné době je na 6. místě v rámci Evropské unie. Nicméně spotřeba ryb je zde obecně jedna z nejnižších v Evropě. Roční spotřeba je pouhých 5,5 kg ryb na osobu a rok, z čehož ryby z domácí akvakultury činí pouze 1-1,5 kg. Přesto, že je spotřeba ryb v ČR dlouhodobě nízká, zájem spotřebitelů se přesouvá na dražší a kvalitnější typy potravin. Jsou to právě komodity jako Atlantický losos, tuňák a korýši postrádající typické vlastnosti produktů z české akvakultury, tedy charakteristickou chuť, vůni a přítomnost svalových kůstek. Tyto změny v chování konzumentů byly zaznamenány na základě studie zaměřené na import výrobků z rybolovu a akvakultury do ČR. Jedním z cílů této doktorské práce byly aplikované výsledky v podobě nově vyvinutých produktů využívajících rybí svalovinu, méně cenné části ryby (ocasní násadce) a odpady vznikající při zpracování ryb (kůže, hlavy). Vzhledem k povaze těchto aplikovaných výsledků byly přistoupeno k jejich registraci na Úřadu průmyslového vlastnictví ČR formou užitných vzorů. Jedním z nově vyvinutých a úspěšně nabízených produktů na trhu je kapří paštika. Ta je vyráběna ze strojově odděleného kapřího masa, kterého je v produktu 90%. Kromě základní paštiky v současnosti existují další 4 varianty (s pepřem, s uzeným rybím masem, s mandlemi a s brusinkami). Z výše popsaného je zřejmé, že je zde mnoho možností a velký prostor jak zvýšit spotřebu a využití ryb z domácí akvakultury. Při zavádění nových produktů z ryb chovaných v rybnících musí být zapojen také marketing využívajících jejich nesporných benefitů. A to především skutečnost, že se jedná o zdraví prospěšnou a kvalitní tuzemskou surovinu z českého zemědělství. Právě vysoká kvalita a minimální výskyt cizorodých látek v produktech z české akvakultury byl potvrzen naší studií. V rámci této práce byl proveden screening nejrůznějších produktů z rybolovu i akvakultury běžně dostupných v obchodní síti v rámci ČR a to s ohledem na výskyt těžkých kovů. Výsledky této studie ukázaly velice dobrou kvalitu těchto produktů s nízkým obsahem těžkých kovů. Naměřené hodnoty těchto prvků u produktů z české akvakultury byly hluboko pod povoleným limitem a jejich konzumace nepředstavuje žádná zdravotní rizika. Vzhledem k povaze získaných dat je možné tuto studii zpracovat a zveřejnit v populárně-vědecké formě široké laické veřejnosti. Právě správná forma komunikace a kontakt s veřejností bude v budoucnu klíčovým faktorem pro zavádění nových produktů akvakultury a zvýšení spotřeby ryb v České republice. Fish are one of the main food sources throughout the planet and, in some parts of the world, especially in developing countries they are the only source of animal protein of local residents. Since the beginning of human civilization, fish have been caught in fresh and salt waters. Despite the fact that global fish consumption has been constantly increasing and it currently accounts for almost 20 kg of fish per person per year, the situation in the Czech Republic has been changing only slowly. The Czech Republic is known for traditional fish production in pond aquaculture with long historical roots and is currently ranked 6th within the European Union. However, fish consumption is generally one of the lowest in Europe. The annual consumption is only 5.5 kg of fish per person per year, of which fish from domestic aquaculture amount to only 1-1.5 kg. Despite the fact that fish consumption in the Czech Republic has been low in the long run, the interest of consumers has been shifting to more expensive and better quality food. They are commodities such as Atlantic salmon, tuna and crustaceans which lack typical characteristics of products from the Czech aquaculture, i.e. the characteristic taste, aroma and presence of muscle bones. These changes in consumer´s behaviour were recorded on the basis of a study focusing on the import of fishery and aquaculture products into the Czech Republic. One of the goals of this doctoral thesis were the applied results in the form of newly developed products using fish meat, less valuable parts of fish (tailpiece) and wastes from fish processing (skin, head). Due to the nature of these applied results, their registration was done in the form of utility models with the Industrial Property Office of the Czech Republic. One of the newly developed and successfully offered products on the market is carp pâté. It is made of machine-separated carp meat and contains 90% of the meat in the product. In addition to the basic pâté, there are currently other four variants (with pepper, smoked fish, almonds and cranberries). From the above, it is clear that there are many possibilities and opportunities how to increase the consumption and use of fish from domestic aquaculture. When introducing new products from fish, which are bred in ponds, the marketing must also be used to promote their indisputable benefits. And this is mainly the fact that it is a healthy and quality domestic raw material from the Czech agriculture. The very high quality and minimal occurrence of foreign substances in products from the Czech aquaculture were confirmed by our study. In the framework of this thesis, the screening of various fishery and aquaculture products, commercially available within the Czech Republic, was carried out with regard to the occurrence of heavy metals. The results of this study showed a very good quality of these products with a low content of heavy metals. Measured values of these elements in products from the Czech aquaculture were well below the allowed limit and their consumption does not pose any health risks. Due to the nature of the obtained data, it is possible to process and publish this study in a popular-scientific form to the general public. The right form of communication and contact with the public will be a key factor in the future in introducing new aquaculture products and increasing fish consumption in the Czech Republic. Keywords: ryby; obchod; spotřeba; kvalita; vývoj nových produktů; seafood; market; consumption; quality; new product development Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Produkty z akvakultury: Obchod, kvalita a vývoj nových výrobků

Ryby slouží po celé planetě jako jeden z hlavních zdrojů potravy a v některých částech světa, především v rozvojových zemích, jsou jediným zdrojem živočišných bílkovin tamních obyvatel. Od počátku ...

NEBESKÝ, Václav
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Obsah metabolitů ve spermiích ryb za různých fyziologických podmínek
FEDOROV, Pavlo
2017 - English
Výzkum zapojení kreatinfosfátu a adenosyl fosfátů do metabolismu rybích spermií je pro spermatologii ryb vemi důležitý. Tyto sloučeniny jsou nezbytné k navození normálního fyziologického stavu a motility spermií. Souběžně probíhající změny obsahu kreatinu a adenylovaných fosfátů v rybích spermiích před a během motility nejsou zcela objasněny. Proto je velmi důležité studovat a vyvíjet nové metody kvantifikace kreatinu a adenylovaných fosfátů ve spermiích různých druhů ryb za fyziologických podmínek, jako je zrání a manipulace in vitro. Jedním ze studijních výstupů je vyvinutá metoda LC/HRPS (kapalinová chromatografie spojená se skenem produktů ve vysokém rozlišení) pro analýzu obsahu kreatinu a adenylovaných fosfátů v rybních spermiích (kapitola 2). Její hlavní výhodou je možnost detekce a kvantifikace několika sloučenin (kreatin, kreatinfosfát (CP), AMP, ADP, ATP a cAMP) současně s cílem získat maximální informace s vynaložením minimálního úsilí. Metoda byla ověřena při zohlednění takových klíčových parametrů, jako je mez kvantifikace, selektivita, výtěžnost a opakovatelnost. Představuje vynikající nástroj umožňující stanovení cílových sloučenin ve vysoce ředěných vzorcích spermatu ryb. Proto byla tato metoda použita pro kvantifikaci výše uvedených látek během procesu zrání spermií jesetera malého (Acipenser ruthenus) a při in vitro manipulaci se spermatem síha severníno mareny (Coregonus lavaretus maraena) a úhoře říčního (Anguilla anguilla). Tato studie ukázala, že nezralé spermie jesetera malého nejsou schopné iniciovat motilitu. Během jejich dozrávání bylo zjištěno průkazné snížení CP a stabilní hladiny ATP a ADP. Proto se předpokládá kritická důležitost systémů ATP regenerace a oxidativní fosforylace pro proces dozrávání spermií jesetera malého jako nezbytnosti úspěšného oplodnění (kapitola 3). Další experimenty ukázaly, že spermie úhoře říčního na počátku hormonálně indukované spermiace nebyly schopné iniciace motility aktivačním médiem (AM). Tuto schopnost však získaly ke konci hormonální stimulace. Toto doprovázelo zvýšení hladin CP a cAMP ve spermiích po aktivaci. To nám umožňuje předpokládat zapojení ATP regeneračního systému a cAMP-dependentních regulačních cest v procesu spermiace vyvolané hormonální stimulací. (kapitola 4). Současná studie představuje první úspěšné stanovení obsahu cAMP ve spermiích ryb během motility pomocí LC/HRPS. Vyvstaly důležité otázky týkající se krátkodobého uchování spermatu úhoře říčního. Obsah kreatinu, CP, AMP, ADP a ATP během krátkodobého uchování spermatu úhoře byl ovlivněn teplotou. Zjistili jsme významné snížení CP, ADP a ATP během skladování při 20 °C po jednom dni skladování na rozdíl od uchování při 4 °C. Současně se parametry motility statisticky nelišily při skladování při teplotě 4 °C a 20 °C až do sedmého dne uchování (kapitola 4). Získané výsledky by mohly přispět k rozvoji nových účinných metod pro zlepšení spermiace a krátkodobého skladování spermií v akvakulturním chovu úhoře. Různé stupně spotřeby energie v reakci na složení prostředí byly zjištěny u spermií síha severního marény. Spotřeba energie byla výrazně vyšší v podmínkách aktivace motility. V tomto procesu nebyl nalezen žádný vliv osmolality. Obsah CP a ATP byl významně vyšší, když byly buňky v médiu inhibujícím motilitu ve srovnání s aktivačním médiem. Nebyl nalezen žádný vztah mezi obsahem CP, ADP a ATP a parametry motility spermií v AM s různou osmolalitou. Izotonické podmínky upřednostňují spermie s delší dobou motility, vyšší linearitou a vyšší rychlostí bez zvýšení obsahu ATP (kapitola 5). To naznačuje, že řízení energetické účinnosti spermií síha severního marény je účinnější po aktivaci v izotonických podmínkách. Získané výsledky jsou velmi zajímavé pro přípravu nových médií pro aktivaci motility spermií pro rybářskou praxi. Investigation of creatine- and adenylate phosphates involvement in fish spermatozoa metabolism is of high interest for fish spermatology. These compounds are necessary to support normal physiological state and motility of spermatozoa. The simultaneous changes in content of creatine- and adenylate phosphates in fish spermatozoa prior and during their motility are quite unclear. Therefore, studying and development of new methods for the quantification of creatine- and adenylate phosphates in spermatozoa of different fish species under such physiological conditions as maturation and in vitro manipulation are of high importance. One of the study outputs is the developed LC/HRPS (liquid chromatography coupled with high resolution product scan) method for the analysis of creatine- and adenylate phosphates content in fish spermatozoa (Chapter 2). Its main advantage is the possibility to detect and quantify several compounds (creatine, creatine phosphate (CP), AMP, ADP, ATP, and cAMP) simultaneously to obtain maximum information with minimum analytical effort. The method was validated taking into account such key parameters as limit of quantification, selectivity, recovery and repeatability. It represented an excellent performance allowing determination of target compounds in highly diluted fish sperm samples. Consequently, the method was applied for the quantification of aforementioned substances during sterlet (Acipenser ruthenus) spermatozoa maturation and in vitro manipulation with sperm of whitefish (Coregonus lavaretus maraena) and European eel (Anguilla Anguilla). The present study showed that immature sterlet spermatozoa are not able to initiate motility. Significant decrease of CP and stable levels of ATP and ADP content during their maturation were found. The critical importance of ATP regeneration system and oxidative phosphorilation for the maturation process of sterlet sperm as a prerequisite for successful fertilization was assumed (Chapter 3). Further experiments revealed that European eel spermatozoa were not able to initiate motility by activation medium (AM) at the start of the induced spermiation. They acquired the ability to be activated after the dilution with AM at the end of hormonal treatment. This accompanied by the increase of CP and cAMP levels in spermatozoa after activation. That allowed us to assume the involvement of ATP regenerating system and cAMP-dependent regulatory pathways in the process of hormonally induced spermiation (Chapter 4). Current study represents a first successful estimation of cAMP in fish spermatozoa during the motility period using the LC/HRPS. Important issues concerning the short-term storage of European eel sperm were rised. Storage at 4 °C was accompanied by higher marcoergic phosphates content and higher motility in comparison to the storage at 20 °C. It suggests the involvement of macroergic phosphates metabolism in short-term storage. (Chapter 4). Obtained results could contribute to the development of new effective methods for improving of spermiation and short-term sperm storage in European eel aquaculture. Various degrees of energy consumption in response to environment composition were found in whitefish spermatozoa. Energy consumption was significantly higher in motility activating conditions. No effect of osmolality was found on this process. The content of CP and ATP was significantly higher when cells were in motility inhibiting medium comparing to activation medium. No relationship between content of CP, ADP, and ATP and spermatozoa motility parameters in AM of different osmolality was found. Isotonic conditions favor the spermatozoa with longer motility period, higher linearity, and fast velocity without increase in ATP content (Chapter 5). This suggests that whitefish sperm energy management is more efficient after activation in isotonic conditions. Obtained results are of high interest for elaboration of new sperm motility activating media for fisheries practice. Keywords: Spermatologie ryb; zrání spermií; bioenergetika spermií; makroergní fosfáty; Acipenser ruthenus; Anguilla anguilla; Coregonus lavaretus maraena; motilita spermií; shluková analýza; hmotnostní spektrometrie Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Obsah metabolitů ve spermiích ryb za různých fyziologických podmínek

Výzkum zapojení kreatinfosfátu a adenosyl fosfátů do metabolismu rybích spermií je pro spermatologii ryb vemi důležitý. Tyto sloučeniny jsou nezbytné k navození normálního fyziologického stavu a ...

FEDOROV, Pavlo
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Využití recirkulačních systémů při odchovu říčních druhů ryb
LEPIČ, Pavel
2017 - English
Chov ryb v recirkulačních systémech je běžnou praxí v zemích západní Evropy. Výhody těchto systémů jsou využívány v záchranných chovech ohrožených druhů ryb. Tato práce je zaměřena na vhodnost recirkulačních systémů pro odchov ostroretky stěhovavé, podoustve říční a parmy obecné. Nejprve byly provedeny dva šestiměsíční experimenty. K testům byl použit plůdek ostroretky a podoustve, který byl adaptován na příjem peletovaného krmiva a aklimatizován na čtyři různé teploty vody. V průtočném systému teplota vody dosahovala průměrných hodnot 4°C. V recirkulačních systémech byly teploty udržovány na úrovni 15, 18 a 21°C. Pravidelně byla měřena individuální hmotnost a celková délka těla. Dále byly vyhodnoceny hodnoty SGRw, FCR a přežití. Vyšší teplota vody pozitivně ovlivnila rychlost růstu u obou testovaných druhů. Obě skupiny (při teplotě vody 21°C) dosáhly nejrychlejšího růstu a nejvyšších hodnot SGRw. Nejnižších rychlost růstu a SGRw bylo dosaženo při teplotách simulujících venkovní podmínky prostředí. Při teplotě 18°C bylo dosaženo velmi dobrých výsledků v porovnání se skupinami odchovávanými v chladné vodě. Individuální hmotnost byla 3,25 a 4,13 krát vyšší u ostroretky a podoustve. Teplota 15°C byla zvolena s ohledem na funkčnost biofiltru a v tomto experimentu se ukázala jako minimální teplota vhodná pro chov druhů říčních ryb v RAS. Pozitivem této teplotní úrovně jsou nízké náklady na její udržení. Naproti tomu, z hlediska horších výsledků chovu se tato teplotní úroveň jeví jako neefektivní. Závěrem je konstatování, že intenzivní odchov ostroretky a podoustve v kontrolovaných podmínkách je účinnou cestou jak zvýšit efektivitu vysazování ryb do volných vod. Druhá část práce byla zaměřena na využití podoustve říční jako vhodného "pomocníka" při adaptaci plůdku candáta na komerční granulované krmivo. Candát říční je ceněnou rybou s velkým potenciálem pro intenzivní akvakultury. Jedním z problémů odchovu candáta v RAS je adaptace plůdku na peletované krmivo (PK). V této práci jsou porovnány čtyři rozdílné způsoby adaptace šestitýdenního plůdku candáta (pocházejícího z rybničního chovu) na komerčně vyráběné krmivo. Každý způsob byl zastoupen jednou skupinou. A - využití podoustve a přímá aplikace PK; B - využití podoustve a postupný přechod k PK v kombinaci s přirozeným krmivem (NF, larva patentky); C - přímá aplikace PK; D - postupná adaptace na PK v kombinaci s patentkou. Délka experimentu byla 14 dní (adaptace na PK) a po této době byly všechny skupiny adaptovány na komerčně vyráběné krmivo. Plůdek candáta ve skupině A rostl podstatně rychleji a předkládané krmivo bylo přijímáno ochotněji v porovnání s ostatními skupinami. Také výsledky dalších hodnocených parametrů dokazují vhodnost používání "pomocných" ryb v kombinaci s přímým předkládáním PK jako vhodnou alternativu adaptace plůdku candáta na podmínky intenzivního chovu. Závěrečná část byla zaměřena na porovnání vlivu čtyř druhů anestetik (MS 222, hřebíčkový olej, 2-phenoxyethanol a Propiscin) na hematologické a biochemické parametry krve u podoustve říční. Tyto parametry byly testovány u skupin, které byly anestezovány v dávkách: MS 222 (100 mg/l), clove oil (33 mg/l), 2- phenoxyethanol (0.4 ml/l), Propiscin (1.0 ml/l) a u kontrolní skupiny, která anestezií neprošla. Každá skupina byla rozdělena do dvou podskupin, přičemž první z nich byla vzorkována bezprostředně po 10-minutové anestezii, druhá pak po 24. hodinách. Z výsledků vyplývá, že 10-minutová expozice anestetik (MS 222, hřebíčkový olej, 2-fenoxyethanol a propiscin) neovlivnila hematologický profil podoustve říční. Dále byl prokázán vliv anestetik na biochemické ukazatele krevní plazmy. Anestetika 2-fenoxyethanol a propiscin ovlivnily hladiny glukózy, amoniaku a aktivity aspartátaminotransferázy v porovnání s kontrolní skupinou. Úroveň triacylglycerolů a aktivita laktátdehydrogenázy byla ovlivněna MS 222. Závěrem lze konstatovat, že pouze hřebíčkový olej neovlivnil hematologické a biochemické profily v krvi Using of recirculation systems for rearing of fish is common practice in Western Europe countries. Benefits of this systems are utilized in recovering programs of endangered species of fish. In this work we had paid attention on suitability of RAS for rearing Nase, Vimba bream and Barbel. In the first part two six-month experiments were conducted. The five-month-old nase and vimba bream had been trained on pellet feed and acclimated to four different temperatures. The WT fluctuated in parallel with ambient outside conditions at an average of approximately 4 °C for the inflow system and approximately 15, 18 and 21°C in closed, recirculation systems. The total length and weight were measured at two-week intervals and SGRw, FCR and survival were monitored. We observed a positive effect of higher water temperatures on their growth rate of each species. Both groups (WT 21°C) had the most rapid growth and highest SGRw. Growth rate and SGRw were lowest for each species in group with the ambient temperature conditions. Lower temperature at the level of 18°C gave good results in comparison to rearing in cold water. Individual weight was 3.25 and 4.13 times higher for nase and vimba bream, respectively. The temperature 15°C was chosen with regard to the functioning of the biofilter and in this experiment, it proved to be a minimal temperature suitable for rearing of river fish species in RAS. The economic costs to maintain this temperature is low, but the effect of production considered this level of WT as very less effective in several aspects. To conclude this part, we found intensive winter rearing of nase and vimba bream is an effective way to prepare fish for spring restocking. In the second part we have tested suitability of Vimba bream as a trainer fish for adaptation of pikeperch for commercial pellet diet. One of the basic problems in pikeperch culture in RAS is adapting early life stages to pelleted feed (PF). Our work compares four different ways of adapting 6-week-old pikeperch fingerlings to feeding on a commercial diet. The methods were designated, A - use of trainer fish and direct application of PF; B - use of trainer fish and gradual addition of PF with natural food (NF, chironomid larvae); C - direct application of PF only; D - gradual addition of PF with NF. The growth trial experiment (including adaptation to PF) lasted 14 days by which time all experimental groups were accepting PF. Pikeperch fingerlings in group A grew significantly faster and PF was more readily accepted compared to other groups. Other characteristics observed (total weight increment, FCR) also support the use of trainer fish and direct application of PF for pikeperch in their adaptation to intensive culture. The aim of the final study were to compare the effect of anaesthetics MS 222, clove oil, 2- phenoxyethanol and Propiscin on haematological and blood biochemical profiles in vimba bream. The haematological and blood biochemical profiles of vimba bream anaesthetized with MS 222 (100 mg/l), clove oil (33 mg/l), 2- phenoxyethanol (0.4 ml/l), Propiscin (1.0 ml/l) and non-anaesthetized control group were tested. Each tested group was divided into two subgroups. The first subgroup was sampled immediately after 10-min anaesthesia. Second subgroup was sampled 24 h after 10-min anaesthesia. The 10-min of exposure to the anaesthetics had no effect on the haematological profile of vimba bream. The effect of anaesthetics on biochemical indices of blood plasma was demonstrated. The exposure of the anaesthetics 2-phenoxyethanol and Propiscin influenced levels of glucose, ammonia and the activity of aspartate aminotransferase compared with the control group. The level of triacylglycerols and the activity of lactate dehydrogenase was affected to exposure of MS 222. Based on the results only clove oil had no effect on the haematological and blood biochemical profiles. Other anaesthetics tested more or less affect value of blood biochemical profiles. Keywords: Recirkulační systém; říční druhy ryb; adaptace; anestetika Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Využití recirkulačních systémů při odchovu říčních druhů ryb

Chov ryb v recirkulačních systémech je běžnou praxí v zemích západní Evropy. Výhody těchto systémů jsou využívány v záchranných chovech ohrožených druhů ryb. Tato práce je zaměřena na vhodnost ...

LEPIČ, Pavel
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Regulace subcelulárního vápníku během gametogeneze ryb
GOLPOUR DEHSARI, Amin
2017 - English
Změny ve vlastnostech samčích a samičích pohlavních buněk v průběhu gametogeneze mohou reflektovat změny v prvcích jako je vápník, který hraje významnou roli v regulaci mnoha fyziologických událostí při rozmnožování. Základní informace jako distribuce a lokalizace vápníku v různých typech zárodečných buněk mohou přinést lepší porozumění procesu reprodukce u ryb. Testikulární vývoj u generačních ryb jesetera malého (Acipenser ruthenus) byl studován v měsíčních intervalech prostřednictvím histologie a měření hladin sex hormonů. Výsledky identifikovaly čtyři různé fáze zahrnující klidové, předvýtěrové, výtěrové a povýtěrové období. Hormonální profily 11-ketatestosteronu (11-KT) byly charakteristické vrcholem, který indikoval sezónní model vývoje gonád. Koncentrace 11-KT byly značně zvýšeny v průběhu spermatogeneze (před výtěrová fáze) a zůstaly stále vysoké i během před spermiačního období. Při reprodukční fázi došlo k markantnímu snížení 11-KT. Tato studie dává představu o základních znalostech reprodukční biologie u samců jesetera malého a kompletně popisuje vývoj gonád, který nebyl popsán v přechozích studiích zaměřených na vývoj gonád jeseterů. Intracelulární distribuce vápník během různých vývojových fází spermatogeneze byla studována u jesetera malého pomocí kombinované oxalát-pyroantimonát techniky. Distribuce vápníku byla popsaná ve stádiích spermatogonie, spermatocytu, spermatidy a spermie. Distribuce vápníku byla popsaná ve stádiích spermatogonie, spermatocytu, spermatidy a spermie. Vápník byl lokalizován jako depozity vyskytující se převážně v jádru a cytoplazmě spermatogonie a spermatocytu. Ačkoliv se vápník vyskytl ve formě depozitů v několika omezených oblastech u raných stádií buněk (spermatogonie a spermatocyt), je přítomný v nevázané formě ve větších oblastech u spermatid a spermií, především pak jádru, což pravděpodobně reflektuje jeho fyziologickou funkci a homeostázu během gametogeneze u samců. Podobně jako u jesetera malého byla popsána ultrastrukturální distribuce vápníku během vývojových stádií spermatogeneze u modelového organismu dánia pruhovaného (Danio rerio), pomocí kombinované oxalát-pyroantimonát techniky. Subcelulární distribuce vnitrobuněčného vápníku byla detekována jako depozity nacházející se především cytoplazmě a jádru spermatogonie a spermatocytu. Zajímavostí je, že velké množství vápníku bylo transformováno z izolovaných depozitů do nevázané struktury (elektrondezní hmota) uvnitř jádra spermatidy a spermie. Úprava vnitrobuněčného vápníku během různých stádií spermatogeneze u dánia může být v souvislosti se specifickou funkcí různých typů zárodečných buněk během vývoje samčích gamet Nevázaný vápník v jádru zralých spermií může být použit pro kondenzaci chromatinu a spuštění vápníkové vlny v průběhu aktivace vajíčka oplození. Použitím kombinované oxalát-pyroantimonát techniky byla popsána subcelulární lokalizace depozit vápníku v průběhu oogeneze u dánia. Depozity vápníku byly lokalizovány uvnitř různých organel vajíček během vývoje oocytů. V prvním stádiu vývoje oocytů (primární růst), byly depozity vápníku lokalizovány v cytoplazmě, mitochondriích, jádru a folikulárních buňkách. V kortikálně alveolárním stádiu byly částice vápníku transportovány z folikulárních buněk do kortikálních alveol. V hlavním stádiu vývoje oocytů (vitelogenní stádium) byly některé kortikální alveoly stlačeny a přeměněny z vločkovitých elektron-Lucent na elektron-denzní objekty s progresí fázi. Depozity vápníku byly přeměněny z větších na menší částice, což se shoduje se stlačením kortikálních alveol. Výsledky těchto studií poskytují nový nahlédnutí na informace o regulaci a funkční roli vápníku v průběhu gametogeneze u ryb. Během raných fází gametogeneze je většina vnitrobuněčného vápníku oddělena v izolovaných depozitech za účelem udržet hladinu nevázaného vápníku na vyhovujících hladinách a zároveň zabránit smrti buněk a dalším negativním vlivům, které mohou být způsobeny vysokým obsahem nevázaného vápníku. Changes in the characteristics of spermatogenic and oogenic cells during gametogenesis may reflect a corresponding alteration in aspects of components such as calcium, which plays prominent roles in regulating a broad range of physiological events in animal reproduction. Basic information regarding distribution of intracellular calcium in different germ cells may provide better understanding of processes of reproduction in fish. The monthly testicular development in the cultured breeding stock of sterlet, Acipenser ruthenus, using histological and serum sex steroid was studied. Results showed four distinct phases including resting, pre-spawning, spawning and post-spawning. Hormonal profiles of 11-ketotestosterone (11-KT) showed peak, which indicated a seasonal pattern of gonadal development. The 11-KT concentration increased considerably during the spermatogenesis (pre-spawning phase) and remained quite high throughout the pre-spermiation period. In the final phase of testicular development (spawning phase), the 11-KT markedly dropped. This study provides basic knowledge of the reproductive biology in male sterlet and a complete guide for gonadal development, heretofore lacking in previous studies of sturgeon gonadal development. The intracellular distribution of calcium during different developmental stages of spermatogenesis was studied in sterlet, A. ruthenus, using a combined oxalate-pyroantimonate technique. The distribution of calcium was described in spermatogonium, spermatocyte, spermatid, and spermatozoon stages. Although calcium is appeared in the form of deposits in limited areas of the early stages cells (spermatogonium and spermatocyte), it is present as an unbound form in larger areas of spermatids and spermatozoa especially nucleus, which probably reflects changes in its physiological function and homeostasis of calcium during male gamete production. Similar to sterlet sturgeon, ultrastructural distribution of calcium during different developmental stages of spermatogenesis was described in a model organism, zebrafish (Danio rerio), using a combined oxalate-pyroantimonate technique. The subcellular distribution of intracellular calcium was detected as deposits mainly in the cytoplasm and the nucleus of the spermatogonium and spermatocyte. Interestingly, large amount of calcium was transformed from isolated deposits into an unbound pool (electrondense mass) within the nucleus of the spermatid and the spermatozoon. The alteration of intracellular calcium at different stage of D. rerio spermatogenesis can be related to specific function of each germ cell types during male gamete development. Unbound calcium in the nucleus of mature spermatozoon can be used for condensation of chromatin and induction of calcium wave during egg activation and fertilization. Using a combined oxalate-pyroantimonate technique, the subcellular distribution of calcium deposits during stages of oogenesis in zebrafish was described. Calcium deposits were localized at different organells within the egg during oocyte development. At the first stage of oocyte development (primary growth), calcium deposits were localized in the cytoplasm, mitochondria, nucleus, and follicular cells. At the cortical-alveolus stage, calcium particles were transported from follicular cells into the cortical alveoli. In the main stage of oocyte development (vitellogenic stage), some cortical alveoli were compacted and transformed from flocculent electron-lucent to electron-dense objects with the progression of the stage. Calcium deposits were transformed from larger to smaller particles, coinciding with compaction of cortical alveoli. As a conclusion, results of this study provide new and convergent insight into information about the regulation and functional roles of calcium during fish gametogenesis which simply describe facilitate release of calcium from related organelles (nucleus and cortical alveoli) as main internal stores of calcium for calcium transport. Keywords: vápník; oxalát-pyroantimonát; oocyty; subcelulární lokalizace; spermie Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Regulace subcelulárního vápníku během gametogeneze ryb

Změny ve vlastnostech samčích a samičích pohlavních buněk v průběhu gametogeneze mohou reflektovat změny v prvcích jako je vápník, který hraje významnou roli v regulaci mnoha fyziologických událostí ...

GOLPOUR DEHSARI, Amin
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Fyziologické a molekulární odezvy vodních organizmů na účinky chemických látek
CHUPANI, Latifeh
2017 - English
Biochemické a fyziologické reakce organismů na xenobiotika, jako obecné ukazatele zdraví organismů, jsou zkoumány již mnoho let. Těchto ukazatelů je využíváno při vývoji syntetických léčiv a screeningu účinků znečišťujících látek na biologické systémy a při objasňování jejich působení. V poslední době je věnována velká pozornost využívání "OMICS" přístupů, a to zejména při zkoumání účinků chemických kontaminantů na molekulární úrovni. "OMICS" přístupy jsou jednou z nejrychleji se rozvíjejících oblastí v oboru toxikologie. Reakce vodních organismů jsou zkoumány na molekulární úrovni, protože se zde nejdříve promítnou změny způsobené chemickou expozicí. ZnO nanočástice jsou široce používány s dalším potenciálem v potravinářském průmyslu a zemědělství. Jejich následné uvolnění do životního prostředí však vyvolává obavy z možných účinků na vodní organismy. Ačkoli jsou vodní organismy vystavovány nanočásticím pravděpodobně v nejvyšší míře perorální cestou, většina studií je doposud zaměřena nejvíce na hodnocení expozice vodním prostředím. Molekulární mechanismy způsobující jejich toxicitu v biologickém systému jsou zkoumány ještě méně. Tato práce byla provedena za účelem zkoumání schopnosti akumulace ZnO nanočástic podávaných v krmivu ve vnitřních orgánech kapra jako modelové ryby. Odezvy organismu byly posuzovány na proteinové, biochemické a histologické úrovni. Naše výsledky neprokázaly ani zjevnou akumulaci ZnO nanočástic, ani významné změny hematologických parametrů, hladiny peroxidace lipidů a histologických změn tkání. Naše pozorování prokázaly, že 500 mg ZnO nanočástic na kg krmiva způsobilo změny v dráhách a hladině proteinů spojených s buněčnou motilitou, změny v reakci imunitního systému, v syntéze proteinů, v buněčném metabolismu a přežívání buněk ve střevě. Rovněž byla touto dávkou ovlivněna skladba sérových proteinů souvisejících s činností imunitního systému. Ryby vystavené účinkům ZnO nanočástic, jako zevního stresoru, vykazovaly popsané změny zřejmě jako kompenzační mechanismus nutný k udržení vnitřní homeostázy a energetické rovnováhy. Pokud energetické nároky na zvládnutí stresu překročí kapacitu limitu, je negativně ovlivněno zdraví organismu. Ve druhé části studie byla testována kyselina peroctová v terapeutických dávkách 1 a 3 mg L-1 u amura bílého a 10 mg L-1 u raka signálního. Testované koncentrace způsobily u léčených zvířat histologické změny žaber a změny v aktivitě antioxidačních enzymů. Pozorované změny však nezpůsobily mortalitu ošetřovaných ryb a po období zotavení se změněné hodnoty navrátily do původního stavu. Z práce vyplývá, že popsané změny jsou reverzibilní, jestliže následuje dostatečná doba zotavení, která dovoluje zvířatům obnovit jejich narušenou homeostázu. Při léčbě citlivějších druhů je však třeba vzít v úvahu druhové specifické rozdíly. K vytvoření bezpečného aplikačního manuálu pro jednotlivé vodní organismy by bylo žádoucí provést další rozšiřující studie. The biochemical and physiological responses of organisms to xenobiotic chemicals have been investigated for many years as general indicators of organism health. These markers have been used in the development of the synthetic pharmaceuticals and screening of effects of environmental pollutant on biological systems, and in clarifying their modes of action. Recently, use of "OMICS" approaches has received great attentions in exploring the effects of chemical contaminants at the molecular level and is one of the rapidly developing areas in the field of toxicology. Use of molecular response within aquatic organisms has been reviewed and are considered as early changes occurring in response to chemical exposure. ZnO NPs are widely used and possess great potentials in food industry and agriculture. Their subsequent release into environment has raised concerns about their potential effects on aquatic organisms. Although, the dietary exposure perhaps is the main route to expose aquatic animals to nanomaterials, the majority of studies are focused on assessment of waterborne exposure. The molecular mechanisms inducing their toxicity on biological system even less investigated. The present study was conducted to explore weather ZnO NPs can be accumulated in internal organs of carp, as a model fish, as well as to assess fish responses to the presence of ZnO NPs in the feed at protein, biochemical, and histological levels. Our results showed nor apparent accumulation of ZnO NPs neither major changes in haematological parameters, lipid peroxidation level, and histology of internal tissues. Our observations showed that 500 mg ZnO NPs per kg of feed caused changes in pathways and the level of proteins associated with cell motility, immune system response, protein synthesis, cell metabolism, and cell survival in intestine as well as it affected the proteins related to immune system in serum. Treated fish underwent these physiological and molecular changes probably attempted to adjust to ZnO NPs as an external stressor. These changes can be considered as compensatory mechanisms to maintenance homeostasis which have an associated energetic cost. If energetic demands to cope with stress exceeds the capacity of limit, then organism's health will be negatively affected. In the second part of study, peracetic acid in tested therapeutic doses (1 and 3 mg L-1 in grass carp and 10 mg L-1 in signal crayfish) caused some histological alterations in gills as well as changes in the activities of antioxidant enzyme in treated animals. It seems that the observed changes were not large enough to induce mortality in treated animals. According our observation after recovery period, it seems that those changes are reversible if it is followed by a sufficient recovery period allowing animals to restore their disturbed homeostasis. However, species-specific differences should be considered while treating more sensitive species. Toward establishing a safe application guideline, more studies will be required to investigate the given issues. Keywords: kapr; Kyselina peroctová; Proteomika; Oxidační stres; ZnO nanočástice Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Fyziologické a molekulární odezvy vodních organizmů na účinky chemických látek

Biochemické a fyziologické reakce organismů na xenobiotika, jako obecné ukazatele zdraví organismů, jsou zkoumány již mnoho let. Těchto ukazatelů je využíváno při vývoji syntetických léčiv a ...

CHUPANI, Latifeh
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Některé reprodukční a fyziologické aspekty invasivních raků
YAZICIOGLU, Buket
2017 - English
Bylo provedeno několik studií s cílem porozumět reprodukční biologii invazivních druhů raků. Mnoho studí popisuje, jak invazivní druhy vytvářejí populace na nových stanovištích, interakce (vzájemné působení) mezi původními a nepůvodními druhy, rychlost jejich šíření, změny v chování a biologii, zejména reprodukční chování a dokonce genetiku. Zdá se však, že zde stále existuje mnoho otázek, které je v souvislosti s invazivními druhy třeba řešit. Tato práce je zaměřena na různé aspekty reprodukční biologie raků. Obecně jsou raci gonochoristé, avšak literatura poukazuje na některé druhy, jako jsou Cherax quadricarinatus, Samastacus spinifrons, Parastacus virilastacus a Pacifastacus leniusculus, které mohou mít různé reprodukční módy, jako je hermafroditismus nebo intersex. U druhu Procambarus fallax f. virginalis byla dokázána partenogeneze. Apomiktická partenogeneze byla také prokázána u raka pruhovaného Orconectes limosus. Navíc bylo provedeno několik chirurgických manipulací, které přímo ovlivňují reprodukční biologii raků v laboratorních podmínkách. Mimo to lze očekávat přirozenou hybridizaci mezi druhy Astacus astacus a Astacus leptodactylus, Orconectes rusticus a Orconectes propinquus. Některé studie předpokládají, že chemické faktory jsou jedním z důvodů, které by mohly vést k určitým změnám v reprodukčním procesu raků. Cílem druhé kapitoly bylo popsat první evidenci intersexu u raků signálních Pacifastacus leniusculus. Tento jedinec vykazoval samčí morfologické znaky, ale sjak samčími, tak samičími vývody pohlavních cest. Z vas defertia tohoto jedince byly získány spermatofory. Histologické vyšetření odhalilo přítomnost jak spermatoforů, tak oocytů. Gonadosomatický index ukázal, že intersexní samci měli GSI třikrát vyšší, oproti normálním samcům. Ultrastruktura spermatozoí u třech druhů z čeledi Cambaridae, Cambarus robustus, Orconectes propinquus, Orconectes rusticus byla popsána a porovnána s osmi předešle studovanými druhy z čeledí Astacidae, Cambaridae a Parastacidae. Nejvýraznějším morfologickým rysem spermatozoidu u studovaných raků z čeledi Cambaridae jsou hřbetovité výčnělky v přední části akrozomu, které mohou být použity jako rozlišovací znak této čeledi. Výsledky biometrických dat ukázaly, že nejmenší velikosti akrozomů u studovaných druhů byly u čeledi Parastacidae, naopak největší v případě čeledi Astacidae. V kapitole 4 byla zkoumána doba uchování spermatoforu po páření, dále načasování a teplota během páření u dvou druhů raků. V experimentu bylo použito 71 párů dospělých raků signálních (Pacifastacus leniusculus) a 36 párů raků říčních (Astacus astacus). Výsledky ukázaly, signifikantní rozdíl (P<0,05) mezi samicemi raka říčního a raka signálního v průměrném trvání uchování spermatoforu po spáření. Doba uchování spermatoforu po spáření je delší u raka říčního 34,6 ? 1,7 dne (v rozmezí 19-60 dní), než u raka signálního 3,9 ? 0,5 dne (1-18 dní). Také zde byly rozdíly v načasování páření a kladení vajíček mezi rakem říčním a rakem signálním. V populaci raka signálního se jak páření, tak kladení vajíček časově překrývalo, ale v populaci raka říčního zde byla časová mezera nejméně dva týdny mezi posledním pářením a prvním kladením vajíček. Teplota vody byla signifikantně vyšší (P <0,05) během páření a kladení vajíček u raka signálního, než u raka říčního. Průměrné teploty k páření byly u obou druhů výrazně vyšší (P <0,05) než teploty během kladení vajíček. Závěrem nutno zmínit, že je zapotřebí další výzkum pro lepší pochopení reprodukčních strategií invazivních druhů raků. Several studies have been carried out to understand reproductive biology of invasive crayfish. Many researchers have described how invasive species establish their population in new habitats, interactions between native and invasive species, their fast spreading, changing of behavior and biology especially reproductive behavior and even genetics. But it seems that there are still lots of questions and gaps which need to be addressed in case of invasive crayfish species. This thesis tried to focus on different aspects of reproduction biology of invasive crayfish. Generally, the normal crayfish reproduction mode is gonochorism. But, it has been showed in the literature that a few species such as Cherax quadricarinatus, Samastacus spinifrons, Parastacus virilastacus and Pacifastacus leniusculus may have different reproduction modes such as hermaphroditism or intersex. Parthenogenesis has been found in Procambarus fallax f. virginalis. Also, apomictic parthenogenesis has been reported in Orconectes limosus. Moreover, there have been several manipulations which directly affect reproduction biology of crayfish under lab conditions. Additionally, hybridization can be expected between Astacus astacus and Astacus leptodactylus, Orconectes rusticus and Orconectes propinquus under natural conditions. Some studies supposed that chemical factors also one of the reasons which could lead to some changes in reproductive system of crayfish. The objective of the Chapter 2 was to report first evidence of intersex in the signal crayfish, Pacifastacus leniusculus (Dana, 1852). That specimen appeared morphologically male but with both male and female genital openings, as well. Spermophores were obtained from vas defertia of this speciemen. Histological study was carried out and it has shown that both spermatophores and oocytes were present. The gonadosomatic index showed that intersex male had a GSI three times more higher than normal males. The ultrastructure of spermatozoa in three cambarid species Cambarus robustus, Orconectes propinquus, Orconectes rusticus were described and compered with eight previously studied species from family of Astacidae, Cambaridae and Parastacidae. In the studied cambarids, the crest-like protrusions in the anterior part of the acrosome is one of the most remarkable differences in case of morphological feature in spermatozoa and can be used for distinguishing the members of Cambaridae. The results of biometrical data showed that the smallest and biggest acrosome sizes in the studied species were in Parastacidae and Astacidae, respectively. The duration of post-mating spermatophore storage as well as the timing and temperature of spawning in two crayfish species (Pacifastacus leniusculus and Astacus astacus) were investigated in the Chapter 4. Seventy-one pairs of adult signal crayfish (Pacifastacus leniusculus) and thirty six pairs of noble crayfish (Astacus astacus) were used for experiment. The results indicated that there was a significant difference (P<0.05) between noble crayfish and signal crayfish in average duration of the post-mating spermatophore storage. The duration of the post-mating spermatophore storage is longer in the noble crayfish with 34.6 ? 1.7 days than the signal crayfish with 3.9 ? 0.5 days. There were also differences in the timing of mating and egg laying between the signal crayfish and noble crayfish. In the population of signal crayfish both mating and egg laying overlapped, but in the population of noble crayfish there was at least two weeks gap between last mating and first egg laying individuals. Water temperature was significantly (P<0.05) higher during mating and egg laying in the signal crayfish than the noble crayfish. The average temperatures for mating in both species were significantly (P<0.05) higher than the temperatures that they utilized for egg laying. As a conclusion more research is needed for better understand of the reproduction strategies in invasive crayfish. Keywords: Crustacea; decapoda; intersex; invazní raci; reprodukční biologie; uchování spermatu; neobvyklá reprodukční strategie; ultrastruktura Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Některé reprodukční a fyziologické aspekty invasivních raků

Bylo provedeno několik studií s cílem porozumět reprodukční biologii invazivních druhů raků. Mnoho studí popisuje, jak invazivní druhy vytvářejí populace na nových stanovištích, interakce (vzájemné ...

YAZICIOGLU, Buket
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Aplikace pokročilých přístrojových technik pro analýzu polutantů životního prostředí
KOBA, Olga
2017 - English
Zvyšování kvality a bezpečnosti života široké populace vyžaduje vývoj a použití nových chemických látek, které, bohužel, nemohou být úplně odstraněny v čistírnách odpadních vod. Tyto sloučeniny, včetně jejich metabolitů a transformačních produktů, které vznikají v průběhu odbourávání farmak v lidech, zvířatech, bakteriích či během čistících nebo přírodních (fotolýza) procesů, posléze kontaminují životní prostředí. Komerční dostupnost pokročilé analytické techniky umožnila studium osudu nových typů znečišťujících látek v prostředí. Tato doktorská práce je zaměřena na aplikaci vysokorozlišující hmotností spektrometrie (HRMS) a nové generace trojitých kvadrupólů na analýzu těchto nových skupin polutantů. Všechny prezentované práce jsou věnovány farmakům díky vysoké spotřebě ve společnosti, časté přítomnosti ve všech složkách prostředí a potenciálu negativně působit na necílové organismy díky vysokému biologickému účinku. První část práce popisuje vývoj metody pro identifikaci a posléze i kvantifikaci metabolitů v orgánech pstruhů duhových exponovaných diltiazemu. Ve výsledku bylo použitím HRMS, ve spojení s interpretačním programem, předběžně identifikováno 17 metabolitů. Byla navržena komplexní metabolická dráha pro fázi I metabolismu a také byla vyhodnocena biokoncentrace v různých rybích orgánech. Druhá část práce se zabývá výzkumem osudu farmak v půdním prostředí. Studovali jsme transformaci šesti léčiv atenololu, metoprololu, karbamazepinu, sulfamethoxazolu, trimethoprimu, a clindamycinu v laboratorních podmínkách. Z analýz mateřských sloučenin jsme získali rychlosti odstranění těchto látek z půdy. Detekovali jsme a poté identifikovali jsme 15 známých i nových metabolitů. Identita šesti z nich byla potvrzena srovnáním s dostupnými analytickými standardy. Ukázali jsme, že profil metabolitů byl téměř stejný ve všech půdách, jiné a na daném půdním typu závislé, bylo ale jejich vzniklé množství a také rychlost transformace. Několik studovaných léčiv, ale i jejich metabolitů se ukázalo být perzistentní v půdě, což umožňuje jejich následný transport do podzemní vody a plodin, které se na dané půdě pěstují. Z důvodů možných nežádoucích efektů na konzumenty takových plodin je nutné sledovat další osud jak farmak, tak i jejich transformačních produktů. Třetí část disertační práce se zabývá důležitou oblastí transportu farmak a jejich metabolitů mezi složkami vodního prostředí. V rámci tohoto projektu byly analyzovány voda, sedimenty a ryby z rybníka napájeného pouze vyčištěnou odpadní vodou. Ve studovaných matricích jsme nalezli 18 léčiv a 7 jejich transformačních produktů. Z těchto dat jsme vypočítali distribuční konstanty v reálných podmínkách - distribuční koeficienty pro vodu a sediment a bioakumulační faktory pro rybí játra. Sledovali jsme sezónní změny v průběhu jednoho roku. Tato studie pomohla zvýšit množství informací, zatím pouze omezené, o osudu širokého rozsahu farmak a zejména pak jejich metabolitů v reálném systému ovlivněném odpadní vodou. Increasing of human life comfort and safety requires development and application of new chemical substances, which, unfortunately, cannot be completely removed by WWTPs. Thus, these compounds, their metabolites and TPs formed during human/animals/bacteria metabolism, wastewater treatment and natural environmental processes are tend to contaminate all the environmental compartments. Appearance of advanced analytical instrumentation and techniques enable to perform research on emerging environment contaminants fate. This thesis was focused on application of high resolution mass spectrometer and new generation of triple quadrupole for analysis of the environmental pollutants. All studies were mainly devoted to such a group of contaminants as pharmaceuticals because of their high consumption, frequent occurrence in all environmental matrices and potential to cause adverse effects for non-targeted organism due to their biological activity. The first part of the thesis is related to method development for identification and quantification of metabolites in the different tissues of rainbow trout exposed to diltiazem. As a result, 17 diltiazem metabolites were tentatively identified by HRMS and spectral interpretation software. The complex metabolic pathway in metabolic phase I for diltiazem and tissue specific bioconcentration in fish were proposed in the study. The second part of the work is mainly focused on investigation of pharmaceuticals fate in the soil environment. The transformation of several pharmaceuticals, such as atenolol, metoprolol, carbamazepine, sulfamethoxazole, trimethoprim, and clindamycin in 13 different soils was studied under laboratory conditions. The parent compounds were analyzed in all studied soils and dissipation curves were plotted. Finally, 15 known and new metabolites were detected and identified. Moreover, identity of 6 of them was confirmed by available analytical standards. It was shown that almost the same metabolites profile was observed in all soils, but formed amount and degradation rate of all detected metabolites were soil type dependent. Several parent compounds and metabolites were shown to be persistent in the soils. Consequently, pharmaceuticals can be transported via ground water to plant. Further fate of pharmaceuticals must be studied as it can have adverse effect on crop consumers. The third part of the dissertation dealt with an important issue of pharmaceuticals transport between different aquatic environmental compartments. Water, sediments and fish from a pond affected with TWW from a local WWTP were analyzed within this project. 18 pharmaceuticals and 7 their metabolites were found in all studied matrices. Solid water distribution coefficients for sediments and bioaccumulation factors for fish liver were obtained in this study under real conditions. Seasonal variations in all studied parameters were investigated for one year period. This study help to extend a limited available information on fate of wide range of compound, especially metabolites in the aquatic environment affected by treated wastewater. Keywords: látky znečišťující životní prostředí; voda; půda; metabolity; osud; identifikace Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Aplikace pokročilých přístrojových technik pro analýzu polutantů životního prostředí

Zvyšování kvality a bezpečnosti života široké populace vyžaduje vývoj a použití nových chemických látek, které, bohužel, nemohou být úplně odstraněny v čistírnách odpadních vod. Tyto sloučeniny, ...

KOBA, Olga
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Raci v měnících se biotických a abiotických podmínkách
VESELÝ, Lukáš
2017 - English
Abiotické a biotické faktory přímo či nepřímo ovlivňují fyziologii, chování ekologii a distribuci organismů. Tato práce poskytuje unikátní výsledky ve smyslu schopnosti raků odolávat či se adaptovat na dané abiotické a biotické podmínky prostředí. Úspěšné přezimování je klíčový faktor usnadňující uchycení a šíření nepůvodních druhů. Naše výsledky poskytují důkaz o značné odolnosti vůči nízké teplotě u třech ze čtyř teplomilných nepůvodních druhů raků testovaných v našem experimentu. Rak červený společně s australským rakem Cherax destructor vykazovali vysokou míru přežití v experimentálních podmínkách, stejně jako schopnost konzumovat potravu i v nejchladnější fázi experimentu. Ačkoliv rak mramorovaný trpěl vysokou mortalitou v průběhu experimentu, jeden jedinec přežil. Rak C. quadricarinatus nebude v nejbližší budoucnosti představovat riziko pro temperátní zónu Evropy. Sucho je významný faktor pro sladkovodní organismy, determinující jejich úspěšné přežití v ekosystému. Jednou ze strategií jak sucho přežít je zvýšená odolnost proti vysychání a schopnost norovat. V tomto experimentu jsme porovnávali schopnosti přežít a norovat v písčito-jílovém substrátu u třech původních a pěti nepůvodních druhů raků, vystavených týdennímu simulovanému suchu. Přežití u nepůvodních druhů bylo vyšší (u raka červeného a C. destructor dokonce absolutní) ve srovnání s původními druhy. Rak červený a mramorovaný tvořili větší a hlubší nory než C. destructor a rak pruhovaný. Tři původní druhy (rak říční, rak bahenní a rak kamenáč) charakterizovala vysoká mortalita. Původní druhy a rak signální neprokázali schopnost tvořit vertikální nory. Rak mramorovaný je úspěšný invazivní druh, schopný kolonizovat nové ekosystémy. Tento druh se úspěšně usadil na Ukrajině a je hojně obchodovaný akvaristický druh ve východní Evropě. Jeho rozšíření by mohlo představovat riziko pro původní druhy raků, kteří jsou také schopni obývat slanovodní ekosystémy Černého, Azovského a Kaspického moře. Provedli jsme první studii zabývající se tolerancí raka mramorovaného vůči zvýšené salinitě vody. Rak mramorovaný pravděpodobně není schopen kolonizovat ekosystémy se zvýšenou salinitou díky jeho nízkému přežívání, růstu a neschopnosti se rozmnožit ve slané vodě. Nicméně je schopen vydržet i největší testovanou salinitu po značnou dobu, což otevírá možnost využití ekosystémů se zvýšenou salinitou jako biokoridoru pro šíření do okolních sladkovodních ekosystémů. Také jeho krátká generační možná povede k jeho budoucím rychlým lokální adaptaci na podmínky se zvýšenou salinitou. Rak C. destructor je schopný přečkat simulované zimní podmínky střední Evropy což, otevírá zásadní otázku, schopnosti založit populaci v tomto regionu. Pokud by se tak mělo stát, musel by si C. destructor poradit s račím morem Aphanomyces astaci, konkrétně s kmeny A, B a E. Račí mor je patrně nejhorší račí nemoc postihující druhy raků nepocházející ze Severní Ameriky. Ve srovnání s rakem říčním naše studie odhalila schopnost druhu C. destructor přežít (kmen A) nebo zpomalit působení (kmeny B a E) račího moru. Toto zjištění společně zdůrazňují jeho vysoký potenciál k založení populací v temperátní zóně Evropy. Cherax destructor by tak mohl jako chronický přenašeč přispět k dalšímu šíření račího moru. V současné době čelí organismy vícenásobnému vlivu globálních hybatelů ovlivňujících sílu spojení mezi jednotlivými skupinami v potravním řetězci. Naše poslední studie odhalila, že identita predátora, hustota kořisti a teplota ovlivňují sílu jak trofických tak i netrofických interakcí v ekosystému. Efekt hustoty kořisti byl vždy nezávislý na teplotě i na identitě predátora u obou typů interakcí. Naopak síla odezvy u trofických i netrofických interakcí silně závisela na identitě predátora a teplotě. Na základě současných studií postrádáme dostatek důkazů pro podporu obecného mechanismu podtrhující závislost síly interakce na vlastnostech organismů a podmínkách prostředí. Proto další studie jsou nezbytné. Abiotic and biotic factors directly or indirectly influence physiology, behaviour, ecology and the distribution of organisms. This thesis provides unique results in terms of the ability of crayfish to cope with a series of these abiotic and biotic factors. Successful overwintering is key factor facilitating establishment and spread of non-indigenous species. We provide experimental evidence of substantial resistance of three out of four warm water crayfish species to the low water temperatures tested in our study. To sum up, red swamp crayfish together with yabby demonstrated high survival in experimental conditions and exhibited feeding activity even during the coldest part of the experiment. Marbled crayfish suffered high mortality, but a single specimen of survived. Redclaw is expected not to pose a risk for the European temperate zone in the near future. Drought is an important factor for freshwater organisms determining their success in a given ecosystem. One of the strategies how to survive drought are an elevated desiccation capacity and burrowing ability. We evaluated the ability of three European native and five non-native crayfish to survive and burrow in a humid sandy-clayey substrate under a simulated one-week drought. Survival of non-native species was substantially higher, being absolute in the red swamp crayfish and yabby. Red swamp crayfish and marbled crayfish constructed bigger and deeper burrows than yabby and spiny-cheek crayfish. Three native species (noble crayfish, narrow-clawed crayfish and stone crayfish) suffered extensive mortalities. The native species and signal crayfish exhibited no ability to burrow under drought conditions. Marbled crayfish are a successful invader, capable of colonization new habitats. It is also established in the wild of Ukraine and pet-traded in Eastern Europe. If released, it might pose a risk to populations of native crayfish that also inhabit saline ecosystems of the Black, Azov and Caspian Sea. We conducted the first study on salinity tolerance in marbled crayfish. In summary, marbled crayfish are probably unable to invade saline ecosystems due to its low survival, reduced growth and inhibited reproduction. Nevertheless, it showed an ability to withstand the highest salinity for an extended period of time, opening a possibility for its spread to other freshwaters via this corridor. Also, a short generation time might lead to local adaptations to saline environments in the future. Yabby demonstrated an ability to withstand simulated low winter temperatures, opening the question of its potential establishment in the region of Central Europe. To successfully do so, yabby would have to deal with present strains (A, B, and E) of Aphanomyces astaci, a causative agent of crayfish plague, a devastating disease to all crayfish not originating from North America. Our comparative study revealed the ability to survive (strain A) or delay the effects (strains B and E) of crayfish plague compared to native noble crayfish. Our result, highlights a high potential for its establishment in temperate Europe. As a prominent invader, it may cause negative impacts on entire ecosystems and contribute to the spread of crayfish plague in Europe. Nowadays, organisms face multiple global drivers influencing the strength of links in food webs. Altogether, we found that predator identity, prey density, and temperature all affect trophic and non-trophic interaction strengths. Effects of prey density were always independent of temperature and predator identity in trophic as well as non-trophic interaction strength. On the other hand, the magnitude of responses in trophic as well as non-trophic interaction strengths varied strongly across predator pairs and temperatures. Based on the current evidence, we could not find strong support for a general mechanism underlying the dependence of interaction strengths on species traits and environmental conditions. Therefore, other studies are need it. Keywords: Přezimování; sucho; tolerance vůči salinitě; račí mor; globální změna; teplota; efekt hustoty kořisti; interakce; trofická interakce; netrofická interakce; nepůvodní druh raka Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Raci v měnících se biotických a abiotických podmínkách

Abiotické a biotické faktory přímo či nepřímo ovlivňují fyziologii, chování ekologii a distribuci organismů. Tato práce poskytuje unikátní výsledky ve smyslu schopnosti raků odolávat či se adaptovat ...

VESELÝ, Lukáš
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

About project

NRGL provides central access to information on grey literature produced in the Czech Republic in the fields of science, research and education. You can find more information about grey literature and NRGL at service web

Send your suggestions and comments to nusl@techlib.cz

Provider

http://www.techlib.cz

Facebook

Other bases