Number of found documents: 784
Published from to

Studium nádorové imunoterapie založené na instalaci ligandů fagocytárních receptorů na nádorové buňky a objasnění probíhajících procesorů
CAISOVÁ, Veronika
2017 - Czech
Imunoterapie se zda jako velmi efektivni lecba nadorovych onemocneni. Pri tomto typu terapie jsou nadorove bunky eliminovany telu vlastnimi imunitnimi bunkami s minimalnim negativnim efektem na zdravou tkan. Tato prace je zamerena na imunoterapii zalozenou na aktivaci vrozene imunity, konkretne na intratumoralni aplikaci fagocytozu stimulujicich ligandu a ligandu Toll-like receptoru. Tento terapeuticky pristup byl testovan u nekolika druhu nadorovych mysich modelu - melanom B16-F10, pankreaticky adenokarcinom a pheochromocytom. Slozeni terapeuticke smesi a davkovani terapeuticke smesi bylo optimalizovano v ramci teto prace. Zaroven byly zkoumany mechanismy zapojene v eliminaci nadoru v prubehu teto terapi. Immunotherapy became a very promising approach for cancer therapy. Tumor cells are eliminated using the body's own immune system with minimal negative effect on healthy tissue. This thesis is focused on immunotherapy based on activation of innate immunity, specifically on intratumoral application of ligands stimulating phagocytosis and Toll-like receptor ligands. This therapeutic approach was tested in several types of tumor mouse models, such as melanoma B16-F10, pancreatic adenocarcinoma, and pheochromocytoma. The composition of the therapeutic mixture as well as the application schedule were optimized in our studies. Subsequently the underlying mechanisms involved in tumor elimination during this therapy were investigated. Keywords: immunoterapie; nadory; vrozena imunita; ligandy stimulujici fagocytozu; ligandy toll-like receptoru; mysi nadorove modely; neutrofily; immunotherapy; tumors; innate immunity; phagocytosis stimulating ligands; toll-like receptors ligands; mouse tumor models; neutrophils Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Studium nádorové imunoterapie založené na instalaci ligandů fagocytárních receptorů na nádorové buňky a objasnění probíhajících procesorů

Imunoterapie se zda jako velmi efektivni lecba nadorovych onemocneni. Pri tomto typu terapie jsou nadorove bunky eliminovany telu vlastnimi imunitnimi bunkami s minimalnim negativnim efektem na ...

CAISOVÁ, Veronika
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Ecology and diversity of microbial phototrophs in biological soil crusts of Polar Regions
PUSHKAREVA, Ekaterina Sergeevna
2017 - English
Biological soil crusts (BSCs) are important components of semi-arid and arid environments and occupy a large area in Polar Regions. However, their ecological functions and the diversity of major organisms are still ambiguous. Given that rapid climate change is of particular significance and the current warming is already attributed to small variations on the Earth, it is important to obtain a more comprehensive picture about the environment to predict its changes. Moreover, climate change is faster and more severe in Polar Regions than in other parts of the world. In this context, the thesis is focused on the community structure of microbial phototrophs and their ecological functions in BSCs of the Arctic (Central Svalbard) and Antarctica (Dronning Maud Land). Combining molecular and morphological techniques we described cyanobacterial community composition in BSCs and its changes along the gradient of soil crust development. Moreover, we showed how the different stages of soil crust development (from poorly-developed to well-developed) influence photosynthetic and nitrogenase activities associated with the phototrophic community. Keywords: Biological soil crusts; microbial phototrophs; the Arctic; Antarctica Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Ecology and diversity of microbial phototrophs in biological soil crusts of Polar Regions

Biological soil crusts (BSCs) are important components of semi-arid and arid environments and occupy a large area in Polar Regions. However, their ecological functions and the diversity of major ...

PUSHKAREVA, Ekaterina Sergeevna
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Sociální role "zastánce" jako významný faktor k eliminaci šikan na ZŠ
KRESSA, Jiří
2017 - Czech
Dizertační práce nabízí co nejpřesnější obraz "zastánců jako klíčových hráčů" v eliminaci šikany. Realizovaný výzkum a poznatky, vycházejí nejenom z množství zahraničních studií, ale také z praktických zkušeností členů výzkumného týmu, který se na sběru dat a na jejich vyhodnocení podílel. Výzkum přináší množství nových informací, které u české populace školáků dosud nebyly zkoumány a prezentovány. The dissertation offers the most accurate picture of "defenders as the key players" in the elimination of bullying. The research and the findings are based not only on a number of foreign studies, but also on the practical experience of the research team members who participated in the data collection and evaluation. The research brings a lot of new information that has never been investigated and presented in the Czech school environment. Keywords: šikana; zastánce v šikaně; sociální opora; žáci; bullying; defender of bullying; social support; students Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Sociální role "zastánce" jako významný faktor k eliminaci šikan na ZŠ

Dizertační práce nabízí co nejpřesnější obraz "zastánců jako klíčových hráčů" v eliminaci šikany. Realizovaný výzkum a poznatky, vycházejí nejenom z množství zahraničních studií, ale také z ...

KRESSA, Jiří
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Community ecology of insects inhabiting ephemeral habitats.
SLÁDEČEK, František
2017 - Czech
The aim of this thesis was to investigate community assembly mechanisms driving the temporal patterns, succession and seasonality, in dung-inhabiting insects as a model community of insects inhabiting ephemeral habitats. I have shown that the succession of dung-inhabiting beetle and fly species follows the mechanisms of habitat filtering. This was reflected in species successional aggregation in adult dung-visiting flies, aggregation of beetle and fly functional groups in succession, sized-based successional patterns of dung-inhabiting beetle predators and, finally, by reflection of successional patterns of dung-emitted volatiles by beetle and fly species' succession. Seasonality follows the mechanisms of niche differentiation among adult flies and beetle predators, while it should rather follow principles of habitat filtering between all beetles and flies. Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Community ecology of insects inhabiting ephemeral habitats.

The aim of this thesis was to investigate community assembly mechanisms driving the temporal patterns, succession and seasonality, in dung-inhabiting insects as a model community of insects inhabiting ...

SLÁDEČEK, František
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Alternativní telomerické kompenzační mechanismy jako způsob adaptace telomer vůči stresovým podmínkám v průběhu evoluce hmyzu
KRŮČEK, Tomáš
2017 - Czech
Telomery jsou speciální nukleoproteinové struktury na koncích eukaryotických chromozomů. Kvůli neúplné replikaci DNA je délka telomer kratší s každým buněčným cyklem. Bylo zjištěno několik mechanismů v procesu udržování telomer. Ačkoli nejčastějším mechanismem je aktivita telomerázy, která syntetizuje krátké telomerické sekvence na koncích chromozomů, může být délka telomer prodloužena alternativními způsoby, jako je retrotranspozice speciálních telomerických pohyblivých elementů cílených na chromozomové konce, nalezených u Drosophila a homologní rekombinace. Homologní rekombinace prodlužuje satelitní sekvence u některých druhů diptera a také slouží jako alternativní mechanismus k telomeráze u obratlovců. Sekvence (TTAGG) byla označena jako telomerická sekvence hmyzu. Ačkoli sekvence (TTAGG)n byla nalezena v telomerách většiny testovaných řádů hmyzu v předchozích studiích, existuje mnoho druhů hmyzu, které vykazují nepřítomnost (TTAGG)n. Diptera je velký řád hmyzu, který v některých případech vykazuje ztrátu (TTAGG)n sekvence společně s telomerázovým systémem a jeho nahrazení transpozicí telomerických elementů u Drosophila nebo homologní rekombinací u komárů a pakomárů. Sekvence (TTAGG) byla zjištěna jako hlavní telomerická sekvence u řádů hmyzu, ovšem specifická telomerázová aktivita (TTAGG) nebyla testována. Proto jsem nejprve spekuloval, že ne-telomerázové systémy v hmyzu nemusí být omezeny pouze na Diptera a tudíž, že přítomnost ne-telomerázových systémů u hmyzu může být podceňována. Když jsem testoval distribuci TTAGG specifické telomerázové aktivity, potvrdil jsem, že telomerázový systém je nejkomplexnější kompenzační mechanismus délky telomer u hmyzu, nicméně není přítomen u Zygentoma, Orthoptera a Phasmida, což jsou hmyzí řády s dříve hlášenou přítomností (TTAGG)n telomerického motivu. Výsledky práce ukázaly, že aktivita telomerických retroelementů u Drosophila je zvýšena malými hladinami volných radikálů, což následně zvyšuje prodlužování telomer samotných. Úloha ne-telomerázových mechanismů v překonání stresových stavů během evoluce telomer hmyzu je zatím pouhou hypotézou. Telomeres are special nucleoprotein structures at the ends of eukaryotic chromosomes. Because of incomplete DNA replication telomere length becomes shorter with each cell cycle. Several mechanisms of telomere maintenance have been identified. Although the most common mechanism is the activity of telomerase that synthesizes short telomeric sequences onto chromosome ends, telomere length might be elongated by alternative ways such as the retrotransposition of special telomeric mobile elements targeted to chromosome ends, found in Drosophila, and homologous recombination. Homologous recombination extends satelite sequences in some dipteran species and also serves in vertebrates as the alternative mechanism to telomerase. The (TTAGG)n sequence was designated as the insect telomeric sequence. Although the (TTAGG)n sequence was found at telomeres of most of the tested insect orders in previous studies, there are numerous insect species showing the (TTAGG)n absence. Diptera is the large insect order, which shows the lost of the (TTAGG)n sequence together with telomerase system and its replacement by the transposition of telomeric elements in Drosophila or homologous recombination in mosquitoes or midges. The (TTAGG)n sequence was reported as telomeric sequence in most insect orders, however, the (TTAGG) specific telomerase activity was not tested in these orders.Therefore, I first speculated that non-telomerase systems in insects may not be limited only to Diptera and the presence of non-telomerase systems in insect might be underestimated. When I tested a distribution of the TTAGG-specific telomerase activity I confirmed that the telomerase system is the most comon telomere length compensation mechanism in insect, however, it is not present in Zygentoma, Orthoptera and Phasmida, which are insect orders with a previously reported presence of the (TTAGG)n telomeric motif. Data of the thesis showed that the activity of telomeric retrolements at Drosophila is up-regulated by mild-levels of free radical species, enhancing telomere extension. The role of non-telomerase mechanisms to overcome stress conditions during evolution of insect telomeres is hypothesized. Keywords: Telomera; telomeráza; Drosophila melanogaster; oxidativní stres; mobilní elementy; Telomere; telomerase; Drosophila melanogaster; oxidative stress; mobile elements Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Alternativní telomerické kompenzační mechanismy jako způsob adaptace telomer vůči stresovým podmínkám v průběhu evoluce hmyzu

Telomery jsou speciální nukleoproteinové struktury na koncích eukaryotických chromozomů. Kvůli neúplné replikaci DNA je délka telomer kratší s každým buněčným cyklem. Bylo zjištěno několik mechanismů ...

KRŮČEK, Tomáš
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Telomere length compensation mechanisms as players in longevity and stress adaptation of insects
SÁBOVÁ, Michala
2017 - Czech
Telomeres are nucleoprotein structures at the ends of eukaryotic chromosomes that are important for genome stability and integrity. They are shortened with each cell cycle and during organismal aging. Although the most common telomere length compensation mechanism is the activity of a special reverse transcriptase, telomerase, in Drosophila telomeres are maintained by the retrotransposition of telomeric elements. In mammals, telomere length and telomerase activity can be influenced by lifestyle and the environmental conditions. This thesis is focused on activity of telomere length maintenance mechanism in insects in relation to aging and stress response. Telomeres are nucleoprotein structures at the ends of eukaryotic chromosomes that are important for genome stability and integrity. They are shortened with each cell cycle and during organismal aging. Although the most common telomere length compensation mechanism is the activity of a special reverse transcriptase, telomerase, in Drosophila telomeres are maintained by the retrotransposition of telomeric elements. In mammals, telomere length and telomerase activity can be influenced by lifestyle and the environmental conditions. This thesis is focused on activity of telomere length maintenance mechanism in insects in relation to aging and stress response. Keywords: Telomeres; telomerase; honey bee; Apis mellifera; Drosophila melanogaster; oxidative stress; aging; longevity; cost of reproduction; Telomeres; telomerase; honey bee; Apis mellifera; Drosophila melanogaster; oxidative stress; aging; longevity; cost of reproduction Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Telomere length compensation mechanisms as players in longevity and stress adaptation of insects

Telomeres are nucleoprotein structures at the ends of eukaryotic chromosomes that are important for genome stability and integrity. They are shortened with each cell cycle and during organismal aging. ...

SÁBOVÁ, Michala
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Regulation of stomatal development by environmental conditions and physiological processes in the leaf
VRÁBLOVÁ, Martina
2017 - Czech
Práce se zabývá vývojem průduchů u vyšších rostlin a jeho regulací podmínkami prostředí (světlem, koncentrací CO2) a fyziologickými procesy v listech. Výzkum vycházel z předpokladu, že vývoj průduchů může být regulován signály pocházejícím jak z vnějšího prostředí, tak z vnitřního prostředí listu, a že signál může být přenášen z děložních do pravých listů. Transgenerační efekt ve vývoji průduchů byl také studován. Pro sledování vztahů mezi prostředím, vývojem průduchů, funkcí průduchů a fyziologií listu byly využity metody molekulární biologie a rostlinné fyziologie. Stomatal development and its regulation by environmental conditions (light, CO2 concentration) and physiological processes in the leaf of higher plants were investigated. The study was based on the assumptions that stomatal development should be regulated by signals coming from both external environment and leaf interior, and that the signal should be transduced from cotyledons to leaves. Transgenerational effect in stomatal development was also studied. Molecular and physiological approaches were applied to reveal the relationship between leaf environment, stomatal development, stomatal function and leaf physiology. Keywords: průduchy; vývoj průduchů; Arabidopsis thaliana; průduchová vodivost; stabilní izotopy uhlíku; stomata; stomatal development; Arabidopsis thaliana; stomatal conductance; carbon stable isotopes Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Regulation of stomatal development by environmental conditions and physiological processes in the leaf

Práce se zabývá vývojem průduchů u vyšších rostlin a jeho regulací podmínkami prostředí (světlem, koncentrací CO2) a fyziologickými procesy v listech. Výzkum vycházel z předpokladu, že vývoj průduchů ...

VRÁBLOVÁ, Martina
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Diversity and biogeography of diplonemid and kinetoplastid protists in global marine plankton
FLEGONTOVA, Olga
2017 - English
Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Diversity and biogeography of diplonemid and kinetoplastid protists in global marine plankton

FLEGONTOVA, Olga
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Embryonální vývoj a transplantace primordiálních zárodečných buněk u candáta obecného Sander lucioperca
GÜRALP, Hilal
2017 - English
Cílem této práce bylo popsat embryonální vývoj a migraci primordiálních zárodečných buněk neboli primordiálních gonocytů (PGC) a realizovat transplantaci PGC u candáta obecného. V práci popisuji několik specifických metod, jako je GFP značení a mikromanipulace s blastodiskem, které jsou nutné pro posouzení účinnosti transplantační techniky. Hlavní výsledky této práce mohou být využity pro vytvoření chimér zárodečné linie candáta obecného. Detailně jsme popsali embryonální vývoj candáta obecného až do prvního krmení při 15 °C a efekt teploty na rychlost embryogeneze při stanovení teplotních limit pro zpomalení vývoje a to s minimálními negativními důsledky na růst a míru přežití. Také jsme vyvinuli techniku změkčení chorionu candáta obecného díky použití enzymy za účelem snadného odstranění chorionu pomocí pinzet, což umožňuje detailnější pozorování. Navíc byla skupina jiker oplozena a inkubována v rozdílných teplotách za účelem zdokumentování vývojových stádií embrya, rychlosti vývoje a míry přežití. Optimální inkubační teplota, s nejvyšším oplozením, mírou přežití a mírou vykulení, byla 15°C. Embryonální vývoj byl významně zpomalen při 10 °C, s 45 % vykulených embryí (počítáno z oplozených jiker). Vývoj byl zrychlený při 20 °C, s 56 % mírou přežití oplozených embryí. Po sérii experimentů, charakterizujících embryonální vývoj candáta obecného, jsme dospěli k závěru, že pro výzkum, kde jsou požadovány flexibilní inkubační teploty, může být candát obecný z čeledi okounovitých hodnotným modelem. Popsali jsme důležité fáze časné embryogeneze, konkrétně formování žloutkové syncytiální vrstvy (YSL) a přechod midblastuly (MBT) během stádia blastuly embryí candáta. Chorion byl odstraněn způsobem popsaným v první studii. YSL se formovalo po rozpadu marginálních buněk během stádia 512 - 1 000 buněk. Následná analýza buněčného dělení pomocí barvení 4'-6'-diaminido-2-phenylindole (DAPI) ukázala, že přechod ze synchronního k asynchronnímu dělení se vyskytuje po desátém rýhování, ve stádiu 1000 buněk. Naše výsledky naznačují, že fáze MBT nastává až po tomto stádiu. Dále jsme provedli test isolace blastodisku, za účelem nalezení kompetentního stádia pro následnou embryonální manipulaci. S embryi bylo manipulováno za použití mikrojehly a mikromanipulátoru. Každou hodinu od stádia 512 buněk do stádia "sphere stage". Poté byly vyhodnoceny vývojové rychlosti ve stádiu kulení. Nejvyšší míra přežití byla získána, když provádíme tuto manipulaci v 1k-buněčné. Výsledky jasně ukazují, že embryo ve fázi MBT je nejvhodnější pro transplantaci PGC, nebo jinou manipulaci, u candáta obecného. Popsali jsme migraci PGC a provedli jsme transplantaci blastomer candáta obecného. PGC byly vizualizovány díky injikaci uměle syntetizované mRNA GFP-nos3 3'UTR. GFP-positivní PGC se objevily ve všech embryích ve stádiu přibližně 100% epiboly. Pomocí časosběrného snímání jsme popsali migrační vzor PGC od jejich počátečního objevení až po lokaci v zárodečné rýze. Během stádia blastuly jsme provedli transplantaci blastomer. Embrya donora byla značena pomocí GFP-nos3 3'UT mRNA a tetramethylrhodamine dextran pro značení PGC a somatických buněk. Vzniklo tak 12 chimér vyniklých transplantací blastomér, z nichž 8 se dožilo kulení. Ve vyvíjejících chimérách byly zřetelné dále se vyvíjející PGC a somatické buňky pocházející od donora. Transplantované PGC byly pozorovány během migrace až do usídlení v zárodečné rýze recipienta. Naše výsledky ukazují, že transplantace blastomér může být úspěšně aplikována u candáta obecného a naše výsledky mohou být užitečné pro produkci chimér zárodečné linie u okounovitých. It is the purpose of this thesis to implement primordial germ cell (PGC) transplantation, one of the new biotechnological reproductive methods, and for this to explain the details that we have to know about embryo development and PGC migration in pikeperch. We provide several specific useful methods such as GFP labelling and blastodisc surgery which are required for efficiency assessment of the transplantation technique. The main results of the publications in the thesis could be informative and useful for generation of germline chimera by using pikeperch. We described pikeperch embryo development to first feeding at 15°C in detail and demonstrated effects of temperature on the rate of embryogenesis to determine temperature limits for slowing development with minimum negative effects on growth and survival rate. We also developed a technique to soften the pikeperch chorion by enzyme in order to remove it by forceps for in depth observation. Additional groups of eggs were fertilised and incubated at different temperatures to document embryo developmental stages, developmental rate, and survival. The optimum fertilisation and incubation temperature was 15°C, with the highest fertilisation, survival, and hatching rates. Embryo development was drastically slowed down at 10 °C, with 45% of fertilised embryos surviving to hatching. Development was accelerated at 20 °C, with a 56% survival rate of fertilised embryos. After the series of experiments to characterize the embryo development of pikeperch, it could be a valuable model percid for research in which flexible incubation temperatures is required. We described the important early embryonic events, namely, yolk syncytial layer (YSL) formation and midblastula transition (MBT) during the blastula stage in pikeperch embryos. The chorion was removed as we described in the first study. The YSL was formed after the breakdown of marginal cells during the 512- to 1k-cell stage. Cell division analysis by 4'-6-diaminido-2-phenylindole (DAPI) staining revealed that transition from synchronous to asynchronous division occurred after 1k-cell stage. Our results indicate that MBT starts after this stage. Next, we performed blastodisc isolation assay to find the competent stage for embryonic manipulation. Embryos were manipulated by using a microneedle every hour from the 512-cell to the sphere stage, and then developmental rates were evaluated at the hatching stage. The highest survival rate was obtained when we performed this manipulation at the 1k-cell stage. These results clearly showed that the MBT is the best stage for transplantation of PGCs or any cells in pikeperch. We described PGC migration and performed blastomere transplantation in pikeperch. PGCs were visualised by injection of synthesised green fluorescent protein (GFP) within the 3'untranslated region (UTR) mRNA of nanos3. GFP-positive PGCs appeared in all embryos at approximately 100% epiboly. Time-lapse imaging revealed the PGC migration pattern from their initial appearance to the location at the gonadal ridge. We conducted blastomere transplantation at the blastula stage. Donor embryos were labelled with GFP-nos3 3'UTR mRNA and tetramethylrhodamine dextran to label PGCs and somatic cells, respectively. Twelve blastomere transplantation chimeras were produced, with eight surviving to hatching. All exhibited donor-derived somatic cells in the developing body. The PGCs from donor embryos were observed to migrate towards the gonad region of the host embryos. Our results indicated that blastomere transplantation can be successfully applied in pikeperch, and these findings may be useful to produce germline chimeras in percids. Keywords: embryogenezi; candát; chimérická zárodečná linie; izolace blastodisku; migrace primárních zárodečných buněk; přechod midblastuly; vizualizace primárních zárodečných buněk; teplotní tolerance; transplantace blastomérů Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Embryonální vývoj a transplantace primordiálních zárodečných buněk u candáta obecného Sander lucioperca

Cílem této práce bylo popsat embryonální vývoj a migraci primordiálních zárodečných buněk neboli primordiálních gonocytů (PGC) a realizovat transplantaci PGC u candáta obecného. V práci popisuji ...

GÜRALP, Hilal
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

Degradace organických znečišťujících látek ve vodě nízkoteplotním plazmatem na bázi pokročilých procesů
BALAKRISHNAN, Syam Krishna
2017 - English
vysoké energetické výtěžky, 5,1 x 10-2 g/kWh pro verapamil a 2,3 x 10-2 g/kWh pro atrazin. Verapamil byl zcela odstraněn ozonizací během 1,5 min, zatímco atrazin byl téměř kompletně odstraněn během 4 min. Rychlostní konstaZnečištění vody organickými kontaminanty a dalšími antropogenními látkami je jedním z hlavních globálních problémů současnosti. Vodní kontaminanty zahrnují pesticidy, farmaceutika a prostředky osobní péče (FPOP), steroidní hormony a syntetická barviva. Tradiční postupy, jako je UV ozařování v dezinfekčních dávkách, koagulace, flokulace, srážení, mikrofiltrace a ultrafiltrace, jsou pro úplné odstranění organických znečišťujících látek ve vodě neúčinné, zatímco tzv. pokročilé oxidační procesy (POP), jsou velmi účinné při oxidaci velkého množství organických sloučenin. Mezi nejrozšířenější POP řadíme heterogenní fotokatalýzu na bázi UV, nebo viditelného slunečního záření, elektrolýzu, Fentonovu reakci, ozonizaci, ultrazvuk a oxidaci vzduchem za mokra. POP jsou založeny na bázi generování vysoce reaktivních hydroxylových radikálů (oOH), které napadají organické znečišťující látky. Nicméně, životnost těchto radikálů je pro jejich efektivní využití velmi krátká. Z tohoto důvodu jsou radikály generované plazmatem postoupeny širokému výzkumu. Tři různé typy plazmatu (Dielektrický bariérový výboj, klouzavý výboj a elektrohydraulický jiskrový výboj) byly použity ke sledování degradační kinetiky cílových znečišťujících látek ve vodě. Nejdříve byla úspěšně provedena v reaktoru DBV degradace atrazinu, verapamilu a hydrokortizonu. Po 90 minutách zpracování DBV všechny cílové znečišťující látky byly téměř zcela odstraněny. Přítomnost meziproduktů byla potvrzena HPLC / UV analýzou. Účinnost dielektrického bariérového výboje na degradaci atrazinu a hydrokortizonu byla také zkoumána. Atrazin byl téměř úplně degradován po 90 minutách ošetření DBV. Rychlostní konstanta tohoto procesu byla 0,029 min-1 a odpovídající poločas rozpadu byl 24 min. Po 90 minutách vystavení účinku, 54% atrazinu bylo přeměněn na CO2. Hydrokortizon byl také zcela degradován po 90 minutách ošetření DBV. Rychlostní konstanta tohoto procesu byla 0,050 min-1 a odpovídající poločas rozpadu 14 min. Po pěti hodinách ošetření, 21% z hydrokortizonu bylo přeměněno na CO2. Struktura meziproduktů byla identifikována metodou HPLC/MS analýzy. Byly také navrženy věrohodné mechanismy pro degradaci cílových znečišťujících látek. Byla zkoumána degradační kinetika a mechanismus degradace verapamilu ve vodě po ošetření KV. V závěrečné části byla zkoumána degradační kinetika verapamilu a atrazinu, pomocí elektrohydraulického jiskrového výboje a ozonizace. Během jiskrového výboje bylo 87 % verapamilu a 83 % atrazinu degradováno během 40 min. Rychlostní konstanta degradačních procesů byla 0,065 min-1 pro verapamil a 0,094 min-1 pro atrazin. Uvedený výkon výboje byl 60 W a je velmi nízký ve srovnání s výkonem KV. Výsledkem je, že byly dosaženy relativně nty degradačních procesů byly 2,56 min-1 v případě verapamilu a 0,769 min-1 pro atrazin. Výkon použitý během ozonizace byl velmi nízký (20 W), ve srovnání s plazmatem, což vede k vysokým výtěžkům energie 9,4 g/kWh pro verapamil a 1,6 g/kWh pro atrazin. Degradační kinetika verapamilu a atrazinu ve vodě byla porovnána pro DBV, KV, EJV a ozonizaci. Nejkratší poločas rozpadu verapamilu a atrazinu byl pozorován při použití ozonizace. Ozonizace tudíž se jeví jako nejúčinější metoda pro AOP rozklad verapamilu a atrazinu ve vodě. Water pollution by organic contaminants and other anthropogenic substances is one of the major global problems nowadays. The aquatic contaminants include pesticides, pharmaceuticals and personal care products (PPCPs), steroid hormones and synthetic dyes. Traditional processes such as UV irradiation at disinfection doses, coagulation, flocculation, precipitation, microfiltration and ultrafiltration are ineffective for the complete removal of organic contaminants in water, whereas the so called advanced oxidation processes (AOPs) are very effective in the oxidation of numerous organic compounds. The most widely used AOPs include heterogeneous photocatalysis based on near UV or solar visible irradiation, electrolysis, the Fenton's reaction, ozonation, ultrasound and wet air oxidation. AOPs are based on the generation of highly reactive hydroxyl radicals (oOH), which will attack the organic pollutants. However, the lifetimes of these radicals are so short to utilize them effectively. Therefore, the direct radical generations by non-thermal plasmas are widely researched. Three different types of plasma discharges (Dielectric Barrier Discharge, DBD, Gliding Arc Discharge, GAD, and Electrohydraulic Spark Discharge, ESD) were applied to investigate the degradation kinetics of the target pollutants in water. Firstly, the degradation of atrazine, verapamil and hydrocortisone was conducted successfully in the DBD reactor. After 90 min DBD treatment all the target pollutants were almost completely removed. Presence of the intermediates was confirmed by HPLC/UV analysis. The efficiency of dielectric barrier discharge on the degradation of atrazine and hydrocortisone was investigated. Atrazine was almost completely degraded after 90 min DBD treatment. The rate constant of this process was 0.029 min-1 and the corresponding half-life time was 24 min. After 90 min treatment time 54% of the atrazine was converted to CO2. Hydrocortisone was also completely degraded after 90 min DBD treatment. The rate constant of this process was 0.050 min-1 and the corresponding half-life time was 14 min. After five hours of treatment 21% of the hydrocortisone was converted to CO2. Structure of the intermediates was identified by HPLC/MS analysis. Plausible mechanisms for the degradation of target pollutants were also proposed. Degradation kinetics and degradation mechanism of verapamil in water under GAD was investigated. In the final part, the degradation kinetics of verapamil and atrazine by using electrohydraulic spark discharge and ozonation was investigated. During spark discharge, 87% of verapamil and 83% of atrazine were degraded within 40 min. The rate constants of the degradation processes were 0.065 min-1 and 0.094 min-1 for verapamil and atrazine respectively. The power introduced in the discharge was 60 W and is very low compared to the power of GAD. As a result, relatively high energy yields 5.1 × 10-2 g/kWh and 2.3 × 10-2 g/kWh were achieved for verapamil and atrazine respectively. Verapamil was completely removed by ozonation within 1.5 min., while atrazine was almost completely removed within 4 min. The rate constants of the degradation processes were 2.56 min-1 and 0.769 min-1 for verapamil and atrazine respectively. The power applied during ozonation was very low (20 W), compared to plasma discharges, leading to high energy yields 9.4 g/kWh and 1.6 g/kWh for verapamil and atrazine respectively. The degradation kinetics of verapamil and atrazine in water under DBD, GAD, ESD and ozonation were compared. The shortest half-lives of verapamil and atrazine were observed during ozonation. So, we can say that among our AOP systems, ozonation is the most efficient in degrading verapamil and atrazine in water. Keywords: Látky znečišťující vodu; nízkoteplotní plazma; ozonizace; degradační kinetika Available in the Digital Repository of University of South Bohemia.
Degradace organických znečišťujících látek ve vodě nízkoteplotním plazmatem na bázi pokročilých procesů

vysoké energetické výtěžky, 5,1 x 10-2 g/kWh pro verapamil a 2,3 x 10-2 g/kWh pro atrazin. Verapamil byl zcela odstraněn ozonizací během 1,5 min, zatímco atrazin byl téměř kompletně odstraněn během 4 ...

BALAKRISHNAN, Syam Krishna
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2017

About project

NRGL provides central access to information on grey literature produced in the Czech Republic in the fields of science, research and education. You can find more information about grey literature and NRGL at service web

Send your suggestions and comments to nusl@techlib.cz

Provider

http://www.techlib.cz

Facebook

Other bases