Number of found documents: 396
Published from to

„Sem nevnikla ta bledá nuda žití…“ Hledání moravského lidu v české literatuře 19. století
Fránek, Michal
2020 - Czech
Příspěvek z mezinárodní mezioborové konference věnovaný obrazu moravského lidového prostředí. A paper from an international interdisciplinary conference devoted to the image of the Moravian folk environment. Keywords: literary regionalism; romantic historicism; Moravian folk costume and folk architecture; Julius Zeyer; Svatopluk Čech Available at various institutes of the ASCR
„Sem nevnikla ta bledá nuda žití…“ Hledání moravského lidu v české literatuře 19. století

Příspěvek z mezinárodní mezioborové konference věnovaný obrazu moravského lidového prostředí....

Fránek, Michal
Ústav pro českou literaturu, 2020

(Ne)známé osudy Jiřího Weila. 30. léta a jeho pobyt v SSSR
Brunová, Marie
2019 - Czech
Konferenční příspěvek. Keywords: Weil, Jiří; Czech writer; Judaism Available at various institutes of the ASCR
(Ne)známé osudy Jiřího Weila. 30. léta a jeho pobyt v SSSR

Konferenční příspěvek.

Brunová, Marie
Ústav pro českou literaturu, 2019

Neznámé březinovské rukopisy ve fondu Jakuba Demla v LA PNP Praha
Iwashita, Daniela; Kořínková, Šárka
2019 - Czech
Téma a postava Otokara Březiny patří k ústředním konstantám celého Demlova díla. Básníkovy rukopisy o Březinovi však dosud nebyly probádány. Článek přibližuje výsledky výzkumu, v němž autorky v mylně označených a neuspořádaných osmi kartonech fondu Jakuba Demla v Literárním archivu PNP hledaly Demlovy texty o Otokaru Březinovi, identifikovaly je a rekonstruovaly. Do celkového uspořádání zahrnuly i další dva kartony označené jako „fragmenty Mého svědectví o Otokaru Březinovi“. Podařilo se tak sestavit téměř úplný rukopis Mého svědectví (97% ze zhruba 1000 číslovaných stran rukopisu). Jeho struktura i části sloupcových korektur vypovídají o postupné genezi knihy ve čtyřech blocích a o smyslu některých změn (mj. podstatná scelující i podvratná vrstva díla – komentáře v margináliích – vznikala až po vytištění). Dále se podařilo identifikovat pět větších fragmentů nepublikovaných přednášek z let 1929 až 1942. Studie zvláště pojednává o textu skandalizované přednášky z roku 1929 ve Velkém Meziříčí (59 dochovaných stran), kvůli které byl Deml trestně stíhán pro urážku hlavy státu a o níž dosud existovaly pouze sekundární zprávy s vybranými citacemi. Z rukopisu vyplývá, že Deml citoval nejen Březinovu kritiku Masarykovy filozofie, ale též chválu jeho mravního příkladu v roli prezidenta. Přednáška je zároveň první variantou závěru Mého svědectví o Otokaru Březinovi. Dalšími významnými rekonstruovanými texty je fragment tříhodinové přednášky v Brně z roku 1931 (83 dochovaných stran) o filozofii a životě Otokara Březiny nebo fragment z roku 1942, který mj. pojednává o smyslu protichůdných výroků v Březinových hovorech a korespondenci, jež však sám básník podle Demlova svědectví nepokládal za součást svého díla. Otokar Březina, both as a man and a subject, belongs among the central constants of Deml’s entire work. In spite of this, however, Deml’s Březina-related manuscripts have not yet undergone proper examination. This article reports on the authors’ research into Deml’s texts on Březina which had to be retrieved, identified and reconstructed from eight mislabelled and disorganized boxes in the Jakub Deml fund in the Literary Archive of the MCL. The entire collection of manuscripts compiled includes two further boxes of material labelled as “fragments of My Testimony about Otokar Březina”. The authors therefore succeeded in assembling almost the entire manuscript of My Testimony (representing 97% of the approximately 1,000 numbered pages). Both the manuscript structure and parts of the typeset proofs testify to the gradual genesis of the book in four separate sections, and also throw light on the significance of certain changes (e.g. that the integrative as well as subversive part of the work – namely the marginal commentary – came into being only after the printing of the manuscript). Further, the authors managed to identify five bigger fragments of Deml’s unpublished lectures from the years 1929 to 1942. Above all, the article discusses the text of a lecture (59 preserved pages) given by Deml in Velké Meziříčí in 1929, which at the time caused considerable scandal and led to Deml being prosecuted for lèse-majesté against the then Czechoslovak President, until now it had been known only from secondary sources and citations. From the manuscript of the lecture it is clear that Deml had cited not only Březina’s criticism of Masaryk’s philosophy but also his praise of the President’s moral leadership while in office. At the same time the lecture represents the very first version of Deml’s conclusion to My Testimony about Otokar Březina. Two other significant fragments are: first, a fragment (83 preserved pages) of a three-hour lecture, given by Deml in Brno in 1931 and dealing with Otokar Březina’s life and philosophy, and, second, a fragment from 1942 which discusses, among other things, the significance of contradictory statements in Březina’s conversations and letters, which, according to Deml, Březina himself did not consider an integral part of his work. Keywords: Březina, Otakar; Deml, Jakub; Czech writers; Czech literature; manuscript Available at various institutes of the ASCR
Neznámé březinovské rukopisy ve fondu Jakuba Demla v LA PNP Praha

Téma a postava Otokara Březiny patří k ústředním konstantám celého Demlova díla. Básníkovy rukopisy o Březinovi však dosud nebyly probádány. Článek přibližuje výsledky výzkumu, v němž autorky v mylně ...

Iwashita, Daniela; Kořínková, Šárka
Ústav pro českou literaturu, 2019

„Čas nestojí, kamaráde...” Vyprávěný a žitý čas v próze Terézy Novákové
Jedličková, Alice; Piorecká, Kateřina
2019 - Czech
Hlavním tématem prózy Terézy Novákové Děti čistého živého se stala náboženská pluralita obcí a samot v okolí Proseče. Autorka se rozhodla sledovat osudy poměrně velké skupiny postav v průběhu několika desítek let. Literární kritika prózu proto označovala za románovou kroniku, vedl ji k tomu také autorčin etnograficky poučený přístup v popisech prostředí i obvyklých činnostech postav hovořících spolu autentickým dialektem. Autorčin záměr byl ovšem jiný, jak o tom svědčí prvotní rozvrh díla, autorský deník, rukopis románu i osobní korespondence. Potvrzuje to i rozbor výstavby vyprávění: Rozvinutím románové metody založené na objektivizujícím vyprávění a odvážné časové konstrukci se Novákové podařilo vytvořit román o individuálních podobách času žitého pod tíhou nezvratného, neúprosného chodu času fyzikálního. The main topic in Teréza Nováková's prose work Děti čistého živého came to be the religious plurality of villages and solitary residences around Proseč. The author decided to follow the fortunes of a fairly large group of characters over several decades. Hence the literary critics described this work of fiction as a novel chronicle. The author was also induced to do this by her ethnographically erudite approach to descriptions of the environments and the usual activities of the characters speaking together in their authentic dialect. However, the author's intention was different, as testified by the initial outline of the work, the author's diary, the novel manuscript and personal correspondence. This is also confirmed by an analysis of the narrative structure: by developing a novel methodology based on objectivizing narration and bold time structure, Nováková succeeded in creating a novel on the individual forms of time lived under the burden of the irreversible, inexorable march of physical time. Keywords: narrative temporality; novel chronicle; writting process; summa; rization; scene; free indirect discourse Available at various institutes of the ASCR
„Čas nestojí, kamaráde...” Vyprávěný a žitý čas v próze Terézy Novákové

Hlavním tématem prózy Terézy Novákové Děti čistého živého se stala náboženská pluralita obcí a samot v okolí Proseče. Autorka se rozhodla sledovat osudy poměrně velké skupiny postav v průběhu několika ...

Jedličková, Alice; Piorecká, Kateřina
Ústav pro českou literaturu, 2019

Spojnice kultur? Role zprostředkovatelů a překladatelů v česko-německých literárních vztazích
Brunová, Marie
2019 - Czech
Přednáška. Available at various institutes of the ASCR
Spojnice kultur? Role zprostředkovatelů a překladatelů v česko-německých literárních vztazích

Přednáška.

Brunová, Marie
Ústav pro českou literaturu, 2019

Produkce modernity a časový hiát
Smyčka, Václav
2019 - Czech
Tématem studie je vynoření moderního časového režimu na přelomu 18. a 19. století ve středoevropském kontextu. Tuto proměnu časovosti tematizuje na rovině teoretické jako topos kulturních věd i historicky na několika materiálových příkladech shrnutých do tří chronologických řezů. Zatímco první část studie je věnována kritice různých způsobů popisu zmíněné proměny historické časovosti, druhá část má ukázat konkrétní uplatnění přístupu, který rozvinul R. Koselleck a především A. Assmannová a N. Luhmann. Ti popisují tuto proměnu časového režimu jako snahu společnosti utvářet vlastní temporální struktury zúžením přítomnosti, aby tak bylo možné operacionalizovat zkušenost a očekávání. Jasnějším dělením zkušenosti na prožitou a očekávanou, starou a novou, se usnadňuje selekce paměti a stejně selektivní utváření scénářů budoucího jednání. Tímto kladením časového hiátu do stále užší přítomnosti lze ovšem produkovat modernitu jen za tu cenu, že je přítomnost vnímána jako nestabilní, stále unikající bod, jenž paradoxně nenabízí dostatek prostoru k jednání. Přítomnost je proto vnímána v modením časovém režimu jen jako rychle ubíhající období přechodu a krize mezi přehlednou minulostí a jasně osvětlenou budoucností. Materiálové řezy českým dějepisectvím, publicistikou, filosofií dějin a literaturou z 90. let 18. století, období napoleonských válek a ze závěru předbřeznové doby představuje studie jako tři fáze tohoto procesu „zčasovění“ moderního časového režimu. The topic of this study is the emergence of the modern time regime during what is known as the Sattelzeit, i.e. the turn of the 18th and the 19th centuries in the Central European context. This transformation in temporality is even thematized historically at the theoretical level as a topos of cultural studies using several material examples summarized within three chronological profiles. While the first part of the study focuses on criticism of the various ways to describe this transformation in historical temporality, the second part is meant to demonstrate the specific application of the approach developed by Reinhard Koselleck, and in particular by Aleida Assmann and Niklas Luhmann. These describe the transformation of the time regime as an attempt by society to create its own temporal structures by narrowing down the present in order to facilitate the operationalization of experience and expectations. A clearer division of experience into lived and expected, old and new, facilitates the selection of memory and likewise the selective formation of future action scenarios. However, this imposition of a time hiatus upon an ever narrowing present may only produce modernity at the expense of the present being perceived as an unstable, ever-fugitive point, which paradoxically does not offer sufficient space for action. Hence the present in the modern time regime is only perceived as a rapidly passing transitional period and a crisis between a transparent past and a clearly illuminated future. Material cross-sections through Czech history, journalism, philosophy of history and literature from the 1790s, the Napoleonic Wars and the end of the pre-1848 period are presented by the study as three stages in this process of the temporalization of the modern time regime. Keywords: time regime; present; Sattelzeit; Koselleck, Reinhard; Luhmann, Niklas; Assmann, Aleida Available at various institutes of the ASCR
Produkce modernity a časový hiát

Tématem studie je vynoření moderního časového režimu na přelomu 18. a 19. století ve středoevropském kontextu. Tuto proměnu časovosti tematizuje na rovině teoretické jako topos kulturních věd i ...

Smyčka, Václav
Ústav pro českou literaturu, 2019

Melanchthonovo Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou z roku 1557
Pišna, Jan
2019 - Czech
Příspěvek přináší informace o tisku Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou vyhnanou z ráje a rodinou její, který přeložil táborský písař a konšel Pavel Lucín (1525-1597) a následně jej vydal roku 1557 u pražského tiskaře Jiřího Melantricha v Praze. Výchozím textem pro Lucínův překlad byla některá z edic latinského katechismu luteránského teologa Lucase Lossia. Na konci Lossiovy knihy byl přidán text Dialogus pius et festivus de colloquio Deum (ut ferunt) et Evam, jehož pramenem byl text Melanchthonova latinského listu z 23. března 1539 pro Johana IV. hraběte z Wiedy a který byl ještě téhož roku několikrát vytištěn. Závěr příspěvku pojednává o typografii a ilustračním štočku s vyobrazením Boha s Adamem a Evou. Pozoruhodná je také souvislost tohoto vyobrazení s iniciálou N, kterou nacházíme v různých verzích a stylových variantách v Biblích tištěných u Netolického, Melantricha a u Samuela Adama z Veleslavína. The article disscusses the print of Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou vyhnanou z Ráje a rodinou její (A very beautiful and pleasant dialogue between Our Lord and Eve expelled from Paradise as well as with her family) which was translated by the scribe and town councillor Pavel Lucín (1525-1597) from Tábor who later in 1557 had the work published by the Prague printer Jiří Melantrich. The text which Lucín chose as the basis for his translation was one of the editions of the Latin catechism by the Luteran theologian Lucas Lossius. At the end of Lossius' book the text Dialogus pius et festivus, de colloquio Deum (ut ferunt) et Evam was added, which drew inspiration from Melanchthon's Latin letter from the 23th March 1539 addressed to Johan IV., count of Wieda which had been printed several times that year. The final part of the article focuses on the typography and the block print illustration depicting God with Adam and Eve. Remarkable is also the connection of this deptiction with the initial N which is found in various version and stylistic variants of the Bibles printed by Netolický, Melantrich and Samuel Adam of Veleslavín. Keywords: Filip Melanchthon; Pavel Lucín; Jakub Kočka z Kocenštejnu; Jiří Melantrich z Aventina; translation; dedication; initials; typography Available at various institutes of the ASCR
Melanchthonovo Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou z roku 1557

Příspěvek přináší informace o tisku Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou vyhnanou z ráje a rodinou její, který přeložil táborský písař a konšel Pavel Lucín (1525-1597) a následně jej ...

Pišna, Jan
Ústav pro českou literaturu, 2019

Středověká epika a problém původnosti v českém literárním dějepisectví v „dlouhém“ 19. století
Turek, Matouš
2019 - Czech
Studie sleduje se zvláštním zaměřením na tematizaci problematiky kulturního transferu dva axiomy českého literárního dějepisectví v 19. a na počátku 20. století – na jedné straně figuru zlatého věku a následného úpadku, na druhé straně ideál původnosti jako základní hodnotové kritérium – a vývoj v jejich aplikaci v oblasti nejstarší literatury. Na příkladu syntéz V. V. Haštalského, A. V. Šembery, Karla Tieftrunka a Jaroslava Vlčka demonstruje, jak se do 80. let 19. století narativ úpadku staročeské epiky vtělený především do opozice dvou textů, Alexandreidy a Tristrama, při převypravování amplifikoval a upevňoval, zatímco kritéria pro jejich hodnocení se paradigmaticky měnila. Binární kategorie původnosti přetrvává, ale přitom dochází k její reinterpretaci a překódování, takže protiklad domácí–cizí je nahrazována opozicemi na osách originální–odvozené, tvůrčí–překladové, autorské–anonymní. Syntézy Jaroslava Vlčka, Arne Nováka a Jana Jakubce, sepsané již po odhalení nepravosti údajně autochtonních rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, zachycují multilingvální povahu literární tvorby v českých zemích v souvislosti se vznikem staročeské epiky v pozitivnějším světle a rehabilitují v principu realizaci kulturního transferu, nicméně i nadále využívají a interpretačně rozšiřují příběh úpadku vycházející z představy monokulturních základů národních literatur. With special regard to the foregrounding of the issue of cultural transfer, the article traces two axioms of Czech literary historiography in the 19th and at the beginning of the 20th century – the figure of the Golden Age followed by decline as well as the ideal of originality and authenticity as a fundamental value criterion – and the development in their application onto medieval literature. With reference to synthetical works written by V. V. Haštalský, A. V. Šembera, Karel Tieftrunk and Jaroslav Vlček, the article demonstrates the ways in which the narrative of the decline of Old Czech epic, epitomized in the opposition between the Alexandreis and Tristram a Izalda, was gradually amplified and reaffirmed up until the 1880s, although the evaluation criteria were undergoing a paradigmatic shift. The binary category of originality and authenticity endures but is reinterpreted and recoded so that the opposition indigenous–foreign is superseded by oppositions drawn on the axes original–derivative, created–translated, authorial–anonymous. The syntheses written by Jaroslav Vlček, Arne Novák and Jan Jakubec at the turn of the century, already after the debunking of the allegedly autochthonous Dvůr Králové and Zelená hora manuscripts, present the multilingual nature of literary creativity in the Czech Lands in connection with Old Czech epic in a more positive light, rehabilitating in principle the realization of cultural transfer, although they do still utilize and further broaden the narrative of decline, rooted in the concept of monocultural fundaments of national literatures. Keywords: literary historiography; authenticity; Czech literature; medieval epic; medievalism; cultural transfer Available at various institutes of the ASCR
Středověká epika a problém původnosti v českém literárním dějepisectví v „dlouhém“ 19. století

Studie sleduje se zvláštním zaměřením na tematizaci problematiky kulturního transferu dva axiomy českého literárního dějepisectví v 19. a na počátku 20. století – na jedné straně figuru zlatého věku a ...

Turek, Matouš
Ústav pro českou literaturu, 2019

Časnost romantiků. Poznámky k pojetí a figuraci času
Hrbata, Zdeněk
2019 - Czech
Intenzivní vědomí nebo prožitek času jsou jedním z ústředních témat literatury 19. století, zvláště u autorů, kteří jsou označováni za romantické. Prostřednictvím několika příkladů se zaměřujeme na poezii těch osobností (A. de Lamartine, V. Hugo, J. Vrchlický aj.), kteří se ve své tvorbě pokoušejí čelit nezvratnému běhu času (dávné, vergiliovské téma: „fugit irreparabile tempus“, traktované též F. Petrarkou, P. de Ronsard ad.) přivoláváním a vzkříšením minulosti, konzervováním a zvěčňováním minulého, vzpomínky. Ta např. proniká do přítomnosti subjektu a podílí se na utváření kontinua, kdy plynoucí čas, jemuž v romantické koncepci umění má vzdorovat také sama tvorba, neznamená nutně jen mizení a ztrátu. – Proti tomu stojí Baudelairovy podoby a figurce času jako univerzálního zla, destruktivního nepřítele lidí budícího stálou úzkost, ničitele, kterého není možné eliminovat, ale jemuž lze, alespoň dočasně, vzdorovat různými formami úniku. The intensive awareness or experience of time is one of the central topics of 19th century literature, particularly among authors considered Romantic. By way of several examples we focus on the poetry of these individuals (e.g. A. de Lamartine, V. Hugo and J. Vrchlický), whose work attempts to confront the irreversible course of time (the ancient, Virgilian subject: „fugit irreparabile tempus“, also dealt with by e.g. Petrarch and Pierre de Ronsard) by invoking and resurrecting the past, conserving and immortalizing the past, and with memories. For example, this penetrates the present of the subject and is involved in the creation of the continuum, when the passage of time, which in the Romantic conception of art is to be resisted by creation itself, does not necessarily entail disappearance and loss. In contrast to this we have Baudelaire's figures and the figure of time as the universal evil, the destructive enemy of the people provoking constant anxiety, the destroyer who cannot be eliminated, but who can, at least temporarily, be resisted by various forms of escape. Keywords: time; poetry; transience; transcendence; fatality; escape Available at various institutes of the ASCR
Časnost romantiků. Poznámky k pojetí a figuraci času

Intenzivní vědomí nebo prožitek času jsou jedním z ústředních témat literatury 19. století, zvláště u autorů, kteří jsou označováni za romantické. Prostřednictvím několika příkladů se zaměřujeme na ...

Hrbata, Zdeněk
Ústav pro českou literaturu, 2019

„Á - - mladý pán už vstal!” Motivy flámu a časové disciplinace v díle Františka Gellnera
Kořínková, Lucie
2019 - Czech
Příspěvek se zabývá motivikou časové dispciplinace a prohřešků proti ní v literárním i kreslířském díle Františka Gellnera. V pracích z jeho mládí nacházíme motivy flámů, vyspávání flámů a vůbec „nemravného“ zacházení s časem velmi často. Tato motivika zde souvisí s obecnou potřebou autora vyhranit se vůči středostavovské spořádanosti a její banalitě, zároveň jsou na ni ovšem téměř bez výjimky navázány otázky morálního prohřešku a trvalé neudržitelnosti postoje mladé vzpoury. Studii uzavírá sledování proměny této motiviky v závěrečném období Gellnerovy tvorby, v době jeho působení v brněnských Lidových novinách. Tato životní etapa přinesla Gellnerovi nejen ryze středostavovské existenční zakotvení v podobě pravidelného zaměstnání pro redakci listu, ale také to, že v jeho pracích pro tento list při pohledu na tutéž středostavovskou spořádanost a její pravidelnost často zaznívají vysloveně idylické tóny. This article deals with the motifs of time management discipline and transgressions against it in the literary and artistic work of František Gellner. In works from his youth we very often come across the motifs of the drinking spree, sleeping off a drinking spree and ''immoral'' time management. This motif is associated here with the general need of the author to define himself in relation to middle class orderliness and its banality, while almost always raising questions regarding moral transgressions and the long-term unsustainability of rebellious youth attitudes. The study concludes by considering the changing face of this motif in the final period of Gellner's work, when he was working at Lidové noviny in Brno. This stage in Gellner's life not only provided him with a well-established middle-class existence in the form of regular employment for a newspaper editorial office, but also meant that this newspaper work of his often had a distinctly idyllic tone when dealing with the same middle-class orderliness and regularity. Keywords: time management discipline; drinking spree; middle class morality; Gellner, František Available at various institutes of the ASCR
„Á - - mladý pán už vstal!” Motivy flámu a časové disciplinace v díle Františka Gellnera

Příspěvek se zabývá motivikou časové dispciplinace a prohřešků proti ní v literárním i kreslířském díle Františka Gellnera. V pracích z jeho mládí nacházíme motivy flámů, vyspávání flámů a vůbec ...

Kořínková, Lucie
Ústav pro českou literaturu, 2019

About project

NRGL provides central access to information on grey literature produced in the Czech Republic in the fields of science, research and education. You can find more information about grey literature and NRGL at service web

Send your suggestions and comments to nusl@techlib.cz

Provider

http://www.techlib.cz

Facebook

Other bases