Melanchthonovo Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou z roku 1557
Pišna, Jan
2019 - Czech Příspěvek přináší informace o tisku Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou vyhnanou z ráje a rodinou její, který přeložil táborský písař a konšel Pavel Lucín (1525-1597) a následně jej vydal roku 1557 u pražského tiskaře Jiřího Melantricha v Praze. Výchozím textem pro Lucínův překlad byla některá z edic latinského katechismu luteránského teologa Lucase Lossia. Na konci Lossiovy knihy byl přidán text Dialogus pius et festivus de colloquio Deum (ut ferunt) et Evam, jehož pramenem byl text Melanchthonova latinského listu z 23. března 1539 pro Johana IV. hraběte z Wiedy a který byl ještě téhož roku několikrát vytištěn. Závěr příspěvku pojednává o typografii a ilustračním štočku s vyobrazením Boha s Adamem a Evou. Pozoruhodná je také souvislost tohoto vyobrazení s iniciálou N, kterou nacházíme v různých verzích a stylových variantách v Biblích tištěných u Netolického, Melantricha a u Samuela Adama z Veleslavína. The article disscusses the print of Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou vyhnanou z Ráje a rodinou její (A very beautiful and pleasant dialogue between Our Lord and Eve expelled from Paradise as well as with her family) which was translated by the scribe and town councillor Pavel Lucín (1525-1597) from Tábor who later in 1557 had the work published by the Prague printer Jiří Melantrich. The text which Lucín chose as the basis for his translation was one of the editions of the Latin catechism by the Luteran theologian Lucas Lossius. At the end of Lossius' book the text Dialogus pius et festivus, de colloquio Deum (ut ferunt) et Evam was added, which drew inspiration from Melanchthon's Latin letter from the 23th March 1539 addressed to Johan IV., count of Wieda which had been printed several times that year. The final part of the article focuses on the typography and the block print illustration depicting God with Adam and Eve. Remarkable is also the connection of this deptiction with the initial N which is found in various version and stylistic variants of the Bibles printed by Netolický, Melantrich and Samuel Adam of Veleslavín. Keywords: Filip Melanchthon; Pavel Lucín; Jakub Kočka z Kocenštejnu; Jiří Melantrich z Aventina; translation; dedication; initials; typography Available at various institutes of the ASCR Melanchthonovo Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou z roku 1557

Příspěvek přináší informace o tisku Rozmlouvání utěšené a potěšitedlné Pána Boha s Evou vyhnanou z ráje a rodinou její, který přeložil táborský písař a konšel Pavel Lucín (1525-1597) a následně jej ...

Pišna, Jan
Ústav pro českou literaturu, 2019

Středověká epika a problém původnosti v českém literárním dějepisectví v „dlouhém“ 19. století
Turek, Matouš
2019 - Czech Studie sleduje se zvláštním zaměřením na tematizaci problematiky kulturního transferu dva axiomy českého literárního dějepisectví v 19. a na počátku 20. století – na jedné straně figuru zlatého věku a následného úpadku, na druhé straně ideál původnosti jako základní hodnotové kritérium – a vývoj v jejich aplikaci v oblasti nejstarší literatury. Na příkladu syntéz V. V. Haštalského, A. V. Šembery, Karla Tieftrunka a Jaroslava Vlčka demonstruje, jak se do 80. let 19. století narativ úpadku staročeské epiky vtělený především do opozice dvou textů, Alexandreidy a Tristrama, při převypravování amplifikoval a upevňoval, zatímco kritéria pro jejich hodnocení se paradigmaticky měnila. Binární kategorie původnosti přetrvává, ale přitom dochází k její reinterpretaci a překódování, takže protiklad domácí–cizí je nahrazována opozicemi na osách originální–odvozené, tvůrčí–překladové, autorské–anonymní. Syntézy Jaroslava Vlčka, Arne Nováka a Jana Jakubce, sepsané již po odhalení nepravosti údajně autochtonních rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, zachycují multilingvální povahu literární tvorby v českých zemích v souvislosti se vznikem staročeské epiky v pozitivnějším světle a rehabilitují v principu realizaci kulturního transferu, nicméně i nadále využívají a interpretačně rozšiřují příběh úpadku vycházející z představy monokulturních základů národních literatur. With special regard to the foregrounding of the issue of cultural transfer, the article traces two axioms of Czech literary historiography in the 19th and at the beginning of the 20th century – the figure of the Golden Age followed by decline as well as the ideal of originality and authenticity as a fundamental value criterion – and the development in their application onto medieval literature. With reference to synthetical works written by V. V. Haštalský, A. V. Šembera, Karel Tieftrunk and Jaroslav Vlček, the article demonstrates the ways in which the narrative of the decline of Old Czech epic, epitomized in the opposition between the Alexandreis and Tristram a Izalda, was gradually amplified and reaffirmed up until the 1880s, although the evaluation criteria were undergoing a paradigmatic shift. The binary category of originality and authenticity endures but is reinterpreted and recoded so that the opposition indigenous–foreign is superseded by oppositions drawn on the axes original–derivative, created–translated, authorial–anonymous. The syntheses written by Jaroslav Vlček, Arne Novák and Jan Jakubec at the turn of the century, already after the debunking of the allegedly autochthonous Dvůr Králové and Zelená hora manuscripts, present the multilingual nature of literary creativity in the Czech Lands in connection with Old Czech epic in a more positive light, rehabilitating in principle the realization of cultural transfer, although they do still utilize and further broaden the narrative of decline, rooted in the concept of monocultural fundaments of national literatures. Keywords: literary historiography; authenticity; Czech literature; medieval epic; medievalism; cultural transfer Available at various institutes of the ASCR Středověká epika a problém původnosti v českém literárním dějepisectví v „dlouhém“ 19. století

Studie sleduje se zvláštním zaměřením na tematizaci problematiky kulturního transferu dva axiomy českého literárního dějepisectví v 19. a na počátku 20. století – na jedné straně figuru zlatého věku a ...

Turek, Matouš
Ústav pro českou literaturu, 2019

Časnost romantiků. Poznámky k pojetí a figuraci času
Hrbata, Zdeněk
2019 - Czech Intenzivní vědomí nebo prožitek času jsou jedním z ústředních témat literatury 19. století, zvláště u autorů, kteří jsou označováni za romantické. Prostřednictvím několika příkladů se zaměřujeme na poezii těch osobností (A. de Lamartine, V. Hugo, J. Vrchlický aj.), kteří se ve své tvorbě pokoušejí čelit nezvratnému běhu času (dávné, vergiliovské téma: „fugit irreparabile tempus“, traktované též F. Petrarkou, P. de Ronsard ad.) přivoláváním a vzkříšením minulosti, konzervováním a zvěčňováním minulého, vzpomínky. Ta např. proniká do přítomnosti subjektu a podílí se na utváření kontinua, kdy plynoucí čas, jemuž v romantické koncepci umění má vzdorovat také sama tvorba, neznamená nutně jen mizení a ztrátu. – Proti tomu stojí Baudelairovy podoby a figurce času jako univerzálního zla, destruktivního nepřítele lidí budícího stálou úzkost, ničitele, kterého není možné eliminovat, ale jemuž lze, alespoň dočasně, vzdorovat různými formami úniku. The intensive awareness or experience of time is one of the central topics of 19th century literature, particularly among authors considered Romantic. By way of several examples we focus on the poetry of these individuals (e.g. A. de Lamartine, V. Hugo and J. Vrchlický), whose work attempts to confront the irreversible course of time (the ancient, Virgilian subject: „fugit irreparabile tempus“, also dealt with by e.g. Petrarch and Pierre de Ronsard) by invoking and resurrecting the past, conserving and immortalizing the past, and with memories. For example, this penetrates the present of the subject and is involved in the creation of the continuum, when the passage of time, which in the Romantic conception of art is to be resisted by creation itself, does not necessarily entail disappearance and loss. In contrast to this we have Baudelaire's figures and the figure of time as the universal evil, the destructive enemy of the people provoking constant anxiety, the destroyer who cannot be eliminated, but who can, at least temporarily, be resisted by various forms of escape. Keywords: time; poetry; transience; transcendence; fatality; escape Available at various institutes of the ASCR Časnost romantiků. Poznámky k pojetí a figuraci času

Intenzivní vědomí nebo prožitek času jsou jedním z ústředních témat literatury 19. století, zvláště u autorů, kteří jsou označováni za romantické. Prostřednictvím několika příkladů se zaměřujeme na ...

Hrbata, Zdeněk
Ústav pro českou literaturu, 2019

„Á - - mladý pán už vstal!” Motivy flámu a časové disciplinace v díle Františka Gellnera
Kořínková, Lucie
2019 - Czech Příspěvek se zabývá motivikou časové dispciplinace a prohřešků proti ní v literárním i kreslířském díle Františka Gellnera. V pracích z jeho mládí nacházíme motivy flámů, vyspávání flámů a vůbec „nemravného“ zacházení s časem velmi často. Tato motivika zde souvisí s obecnou potřebou autora vyhranit se vůči středostavovské spořádanosti a její banalitě, zároveň jsou na ni ovšem téměř bez výjimky navázány otázky morálního prohřešku a trvalé neudržitelnosti postoje mladé vzpoury. Studii uzavírá sledování proměny této motiviky v závěrečném období Gellnerovy tvorby, v době jeho působení v brněnských Lidových novinách. Tato životní etapa přinesla Gellnerovi nejen ryze středostavovské existenční zakotvení v podobě pravidelného zaměstnání pro redakci listu, ale také to, že v jeho pracích pro tento list při pohledu na tutéž středostavovskou spořádanost a její pravidelnost často zaznívají vysloveně idylické tóny. This article deals with the motifs of time management discipline and transgressions against it in the literary and artistic work of František Gellner. In works from his youth we very often come across the motifs of the drinking spree, sleeping off a drinking spree and ''immoral'' time management. This motif is associated here with the general need of the author to define himself in relation to middle class orderliness and its banality, while almost always raising questions regarding moral transgressions and the long-term unsustainability of rebellious youth attitudes. The study concludes by considering the changing face of this motif in the final period of Gellner's work, when he was working at Lidové noviny in Brno. This stage in Gellner's life not only provided him with a well-established middle-class existence in the form of regular employment for a newspaper editorial office, but also meant that this newspaper work of his often had a distinctly idyllic tone when dealing with the same middle-class orderliness and regularity. Keywords: time management discipline; drinking spree; middle class morality; Gellner, František Available at various institutes of the ASCR „Á - - mladý pán už vstal!” Motivy flámu a časové disciplinace v díle Františka Gellnera

Příspěvek se zabývá motivikou časové dispciplinace a prohřešků proti ní v literárním i kreslířském díle Františka Gellnera. V pracích z jeho mládí nacházíme motivy flámů, vyspávání flámů a vůbec ...

Kořínková, Lucie
Ústav pro českou literaturu, 2019

„Čechové budou žíti, dlouho žíti, pro spásu svou a spásu Slavie.” Proroctví v kultuře českého osvícenství a romantismu
Futtera, Ladislav
2019 - Czech Příspěvek sleduje vývoj žánru proroctví v (zemsky) českém prostředí od poloviny 18. století do poloviny 19. století s důrazem na modifikace tohoto tradičního žánru duchovní literatury v kontextu osvícenství a romantismu. Žánr proroctví se po polovině století postupně vymanil z výhradně duchovních kontextů a vzdor odmítavému přístupu části osvícenců se stal nástrojem výchovy poddaného v duchu osvícenského paternalismu, respektive josefinismu. V jeho vývoji v průběhu 19. století se pak zrcadlí vzestup zemského vlastenectví a jeho postupné vytlačování etnickým nacionalismem. Oba tyto diskursy využívaly potenciálu proroctví spjatých s českými zeměmi jako vyprávění ukotvujícího národní společenství mezi minulostí, přítomností a budoucností. Největší potenciál nabízela proroctví spjatá s Vyšehradem a kněžnou Libuší, která byla již od sklonku 18. století ztvárňována jako (polo)mytická garantka kontinuity české státnosti. Druhým klíčovým textem je pak blanické proroctví. Při jeho vstupu do českého národního diskursu však došlo k proměně jeho nositelů. Autoritu proroka, Sibyly a Slepého mládence, postupně nahradila autorita historických postav, svatého Václava a husitů, které byly na proroctví napojeny a provázaly je tak s konstituujícím se českým historickým narativem. This article follows the development of the genre of prophecy on the Czech (in the provincial sense) scene from the mid-18th century to the mid-19th century with the stress on the modification of this traditional genre of spiritual literature within the context of the Enlightenment and Romanticism. After the middle of the century, the prophecy genre gradually emerged from its exclusively spiritual contexts and despite the dismissive attitude of some enlightenment adherents, it became an instrument for the education of subjects in the spirit of enlightened paternalism or Josephinism. Its development throughout the 19th century is then reflected in the emergence of provincial patriotism and its gradual suppression by ethnic nationalism. Both these discourses made use of the potential of prophecies referring to the Czech lands as a narrative that anchored the national community between the past, the present and the future. The greatest potential was offered by prophecy referring to Vyšehrad and Princess Libuše, who was portrayed from the end of the 18th century as a (semi-)mythical guarantor of the continuity of Czech statehood. The second key text is the Blaník prophecy, but when this became part of the Czech national discourse, its adherents underwent a transformation. The authority of the prophet, the Sibyll and the Blind Youth gradually give way to the authority of historical figures, Saint Václav and the Hussites, who were associated with prophecy, accompanying it with the constitutive Czech historical narrative. Keywords: prophecy; Enlightenment; Romanticism; patriotism; nationalism; escape Available at various institutes of the ASCR „Čechové budou žíti, dlouho žíti, pro spásu svou a spásu Slavie.” Proroctví v kultuře českého osvícenství a romantismu

Příspěvek sleduje vývoj žánru proroctví v (zemsky) českém prostředí od poloviny 18. století do poloviny 19. století s důrazem na modifikace tohoto tradičního žánru duchovní literatury v kontextu ...

Futtera, Ladislav
Ústav pro českou literaturu, 2019

Jakub Deml a T. G. Masaryk ve dvou pramenech
Podaná, Barbora
2018 - Czech Příspěvek informuje o dvou pramenech k poznání vztahu Jakuba Demla a T. G. Masaryka. Prvním je Spis k trestnímu stíhání Jakuba Demla v Archivu Kanceláře prezidenta republiky, který kromě dokumentů ze soudního přelíčení z roku 1930 obsahuje prezidentovo schválení trestního stíhání, záznam telefonátu Karla Čapka, další svědectví o Březinových výrocích, žádost ministerstva spravedlnosti o udělení milosti i jiné doklady o vývoji prezidentova rozhodnutí o abolici. Druhým pramenem je devět Demlových knih se sedmi rukopisnými dedikacemi Masarykovi z let 1927 až 1935 (a jedna kniha s dedikací Edvardu Benešovi z roku 1938), které se nacházejí v dosud nezkatalogizovaném fondu Knihovny T. G. Masaryka. The contribution describes two sources that can deepen our understanding of the relationship between Jakub Deml and T. G. Masaryk. The first consists of an official file on the legal prosecution of Jakub Deml located in the archive of the President’s Office: the file contains not just court documents from the 1930 court trial of Jakub Deml but also the President’s approval of the prosecution, a transcript of a phone call by Karel Čapek, a further testimony on Březina’s remarks, a ministry of Justice application for presidential pardon and other documents underlying the President’s change of mind and his ultimate decision to stop the prosecution. The second source of information comprises nine books by Deml (which contain seven handwritten dedications to Masaryk from the years 1927–1935) and a single book dedicated to President Edvard Beneš in 1938. These sources are to be found in the as yet uncatalogued depositions in the library of T. G. Masaryk. Keywords: Deml, Jakub; Masaryk, T. G.; Čapek, Karel; Beneš, Edvard; dedications; file on the legal prosecution; archive of the President’s Office; library of T. G. Masaryk Available at various institutes of the ASCR Jakub Deml a T. G. Masaryk ve dvou pramenech

Příspěvek informuje o dvou pramenech k poznání vztahu Jakuba Demla a T. G. Masaryka. Prvním je Spis k trestnímu stíhání Jakuba Demla v Archivu Kanceláře prezidenta republiky, který kromě dokumentů ze ...

Podaná, Barbora
Ústav pro českou literaturu, 2018

Mučedníci ticha
Čiháková, Barbora
2018 - Czech Příspěvek rozvíjí tezi Jana Lopatky, který poukázal na souvislost mezi Jakubem Demlem a Janem Hančem. Sleduje souvislosti mezi poetikami obou autorů, zároveň však reflektuje některé jejich rozdílné přístupy a východiska, která do jisté míry souvisejí i s odlišným dobovým kontextem. Závěrem poukazuje rovněž na kompoziční princip stěžejní pro dílo obou autorů, tedy psaní jediné knihy. This contribution builds on Jan lopatka’s thesis that there is a connection between Jakub Deml and Jan Hanč. It describes various resonances between the respective poetics of the two authors and also reflects on their differing approaches and assumptions, which to some extent can be traced back to differences in historical context. In conclusion the study points out that the authors’ respective works are essentially guided by the same principle of composition, namely the idea of being engaged in writing a single, continuous and unified book. Keywords: Hanč, Jan; Deml, Jakub; Events; correspondence; tradition; dialogue; one book Available at various institutes of the ASCR Mučedníci ticha

Příspěvek rozvíjí tezi Jana Lopatky, který poukázal na souvislost mezi Jakubem Demlem a Janem Hančem. Sleduje souvislosti mezi poetikami obou autorů, zároveň však reflektuje některé jejich rozdílné ...

Čiháková, Barbora
Ústav pro českou literaturu, 2018

Příklad a pohoršení: K ohlasu Demlova Svědectví o Otokaru Březinovi
Davidová, Eliška
2018 - Czech Demlova nejrozsáhlejší kniha Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) vyvolala v československém tisku vlnu bouřlivých reakcí. Tento příspěvek se ve vzorku deseti dobových textů pokouší vysledovat základní narativy, k nimž se účastníci diskuse přikláněli, způsoby argumentace, klíčová témata a motivace. Jako ústřední téma se zde vyjevuje obraz mrtvého básníka, jenž je významným prvkem v mytologii nedávno vzniknuvší republiky. Deml’s most comprehensive book, My Testimony About Otokar Březina (1931), provoked a wave of outrage in the Czechoslovakian press on publication. This contribution examines a sample of ten different texts written at the time and on this basis outlines the main narratives adopted by the participants in the debate as well as their motivations, methods of argumentation and, finally, the key topics discussed. It determines the central motif in the debate to be the image of a dead poet which represented a key element in the mythology of the recently founded republic. Keywords: Czech literature; Jakub Deml; Otokar Březina; biography; reception of literary work; polemics Available at various institutes of the ASCR Příklad a pohoršení: K ohlasu Demlova Svědectví o Otokaru Březinovi

Demlova nejrozsáhlejší kniha Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) vyvolala v československém tisku vlnu bouřlivých reakcí. Tento příspěvek se ve vzorku deseti dobových textů pokouší vysledovat ...

Davidová, Eliška
Ústav pro českou literaturu, 2018

Cožpak jsem to chtěl, aby mne zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice
Iwashita, Daniela; Kořínková, Šárka
2018 - Czech Available at various institutes of the ASCR Cožpak jsem to chtěl, aby mne zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice

Iwashita, Daniela; Kořínková, Šárka
Ústav pro českou literaturu, 2018

Jediná kniha Jakuba Demla, Bedřicha Fučíka a Vladimíra Binara
Iwashita, Daniela
2018 - Czech Příspěvek připomíná myšlenku jediné knihy i další metafory celistvého díla (dílo jako strom, tasovská krajina, řeka Oslava), které se konstantně objevují v Demlově psaní: Co mohou konkrétně znamenat pro čtenáře a editory jeho prací? Autorka se zaměřuje na řešení, které v samizdatové edici Dílo Jakuba Demla (13 svazků, Rukopisy VBF, Praha 1978–1983) a v doprovodné Zprávě o uspořádání Díla Jakuba Demla (Rukopisy VBF, Praha 1981) rozpracovali a zdůvodnili Bedřich Fučík a Vladimír Binar. Shrnuje známé nedostatky Díla, zejména redukci řady textů, a vyzdvihuje ty jeho pořádající principy, které odpovídají Demlovu způsobu psaní i vydávání: například sledování cyklické chronologie; rozeznání ústředních návratných knih, žánrové uspořádání svazků, čtenářské a múzické zaměření knih. Dále stať vyjmenovává řemeslné parametry a postupy editorů Díla, které platí i pro dnešní editory: podrobné zmapování autorových redakčních, edičních a nakladatelských postupů, sledování a preference autorské vůle, uspořádání a zpřístupnění bibliografie (včetně časopisecké), co nejširší poznání dostupných rukopisů a korespondence (dnes zejména uspořádání a popis části Demlova fondu v LA PNP s tisíci stran navzájem pomíchaných rukopisů knih včetně Zapomenutého světla), zmapování Demlových nakladatelských textů a letáků, vysvětlení zvolených edičních a pořádajících postupů, zveřejnění podrobného rozvrhu spisů a vystavení se kritické oponentuře. Autorka v závěru navrhuje budoucí ediční řešení: hybridní edici, která by sestávala paralelně jednak z elektronické kritické edice včetně archivu všech verzí a nástrojů pro jejich porovnání a jednak z čtenářského knižního vydání díla, jež by textově vyšlo z kritické edice a uspořádáním – při výrazném doplnění – by zhruba sledovalo principy a rozvržení samizdatového Díla. This contribution reviews, and reflects on, the idea of a single, unified book and other metaphors of holistic work (the work as a tree, the Tasov landscape, the Oslava river) which constantly recur in Deml’s writings: what can they mean for the reader and the editors of his work today? The contributor focuses on a solution worked out and justified by Bedřich Fučík and Vladimír Binar in the samizdat edition of The Work of Jakub Deml (13 volumes, VBF Manuscripts, Prague 1978–1983) and in the accompanying Report on the Compilation of the Work of Jakub Deml (VBF Manuscripts, Prague 1981). The contributor reviews the well-known shortcomings of The Work, especially its reduction of a number of texts, but notes with approval its organizing principles which correspond to Deml’s own approach to writing and publication: such as the pursuit of cyclical chronology; the recognition of the central, recurrent books; the organization of individual volumes along generic lines; the readerly and artistic character of the books. The contribution goes on to identify the editorial measures and procedures established by The Work editors which are equally valid for us today: such as the need for detailed mapping of Deml’s editorial and publishing practices; the need to respect and privilege the author’s will; the need for compilation and publication of all bibliography (including contributions to journals and magazines); the need for the widest possible research into extant manuscripts and correspondence (today this applies above all to the ordering and detailed description of a part of Deml’s writings deposited in the Literary Archive of The Museum of Czech Literature in Prague, which comprises thousands of mixed-up pages from manuscripts of various books, including Forgotten Light); further, the need for mapping Deml’s publishing notices and leaflets; the publication of a detailed schedule of all his writings, and, last but not least, the willingness to accept external review and criticism. In conclusion the contributor proposes a solution for the future: the publication of a hybrid edition which would consist of an electronic critical edition (including an archive of all extant versions together with instruments for their comparison) in parallel with a readerly publication of Deml’s work in book format which would be based on texts in the critical edition and organized roughly in accordance with the principles and overall conception of Fučík’s and Binar’s samizdat Work, even if significantly extended. Keywords: Jakub Deml; Vladimír Binar; Bedřich Fučík; edition; bibliography; manuscripts; Report on the Compilation of the Work o Jakub Deml; readerly edition; critical edition; hybrid edition Available at various institutes of the ASCR Jediná kniha Jakuba Demla, Bedřicha Fučíka a Vladimíra Binara

Příspěvek připomíná myšlenku jediné knihy i další metafory celistvého díla (dílo jako strom, tasovská krajina, řeka Oslava), které se konstantně objevují v Demlově psaní: Co mohou konkrétně znamenat ...

Iwashita, Daniela
Ústav pro českou literaturu, 2018