Number of found documents: 4382
Published from to

Kontrolovaný čas: píchací hodiny
Hlavačka, Milan
2019 - Czech
Měření času a jeho praktické aplikace v podobě jízdních, školních či továrních řádů jsou civilizační fenomény zcela prvořadého významu. Pří zkoumání geneze kontrolovaného času narazíme na dva odlišné světy: na tradiční svět hodin, hodinářů a hodinových patentů na jedné straně a na moderní byrokratický a tovární svět na straně druhé, tedy na organizaci práce v uzavřených prostorách mimo domov. Jedná se tedy o zcela nové spojení času a prostoru, které má sociální důsledky. Dějiny píchacích hodin jsou tak nejen technokratickými dějinami, ale také civilizačními a sociálními dějinami, respektive dějinami likvidace civilizačních defektů a odchylek, čímž je míněno především odstranění nedochvilnosti v pracovním procesu. Píchací hodiny se staly prvořadým disciplinačním prostředkem transatlantické společnosti. The measurement of time and its practical applications within transport, school and factory structures are civilizational phenomena of primery importance. When we examine the origins of time control we come up against two different worlds: the traditional world of clocks, clockmakers and clock patents on the one hand and the modern world of bureaucracies and factories on the other hand, i. e. the organisation of work in closed space outside of home. Hence this entails an entirely new associations of time and space with social consequences, so the history of time clocks not only involves the history of technocracy, but also civilizational and social history, as well as the history of the elimitation of defects in civilisation, by which is primarily meant the elimination od unpunctuality in the working proces. Time clock came to be seen as the primary disciplinary device in any transatlantic company. Keywords: time clock; working hours; disciplinary device Available at various institutes of the ASCR
Kontrolovaný čas: píchací hodiny

Měření času a jeho praktické aplikace v podobě jízdních, školních či továrních řádů jsou civilizační fenomény zcela prvořadého významu. Pří zkoumání geneze kontrolovaného času narazíme na dva odlišné ...

Hlavačka, Milan
Historický ústav, 2019

Sociální čas a jeho reprezentace ve výkonové společnosti 19. století: liberalizace - monetizace - diferenciace
Řezníková, Lenka
2019 - Czech
Jedním ze znaků přechodu předmoderní stavovské společnosti k moderní společnosti občanské, jak se (alespoň v ideové rovině) realizoval v průběhu 19. století, bylo zvýznamňování času a jeho transformace v sekulární nástroj liberální ideologie. Monetizace času, kterou vyjádřil Benjamin Franklin známou formulí „čas jsou peníze“ (příslušný text vyšel v českém překladu 1838), umožňovala představit čas jako faktor sociálního vzestupu. Na rozdíl od stavovských privilegií, jež zaručovala sociální status na a priori daných selektivních principech, čas byl dán každému a jeho vhodné využití mohlo i jedinci z nižších sociálních vrstev zajistit společenský vzestup. Čas se tak stává klíčovou komponentou nového liberálního biografického projektu společenského vzestupu nejen ve smyslu biologickém, ale též ve smyslu strukturace sociálního jednání. Objevuje se množství návodů (i beletristických), jak čas řádně využít a proměnit jej v hmotný zisk. Spolu se zvýznamňováním času roste i funkce lhůt a termínů a sílí nutnost synchronizace a správného načasování, neboť každý aktér nyní disponuje vlastním časem, který není vždy kompatibilní s časy jiných aktérů. Studie se pokouší ukázat, jak je nový sekularizovaný čas v rodící se výkonové společnosti reprezentován a jaké konsekvence měla monetizace času mimo tento optimistický liberální diskurs u modernistické generace přelomu 19. a 20. století. One of the symptoms of the transition from the premodern society of estates to a modern civil society, as realized during the 19th century (at least at the ideological level) was the highlighting of time and its transformation into a secular instrument of liberal ideology. The monetization of time, expressed in Benjamin Franklin’s famous formulation „time is money“ (translated into Czech in 1838) allowed time to be conceived as a factor in social ascent. In contrast to the estates privileges that quarantees social status on given a priori selective principles, time was given to everybody and its appropriate utilization could ensure social ascent even for individuals from the lowest social strata. Hence time becomes a key component in the new liberal biographical project of social ascent, not only in the biological sense, but also with regard to the structure of social behaviour. Numerous instructions are given (even in fiction) on how to utilize time properly and transform it into material profit. As time in increasingly highlighted, so the importance of time periods and deadlines grows and need also incerases for synchronization and correct timing, because each actor noe disposes of his own time, which is not always compatible with the time of others actors. This study attempts to show how the new secularized time was represented in the emerging performance-oriented society and what consequences were in store for the monetization of time beyond this optimistic liberal discourse within the modernist generation at the turn of the 19th and 20th centuries. Keywords: monetisation of time; liberalism; meritocracy; metapher; social ascent Available at various institutes of the ASCR
Sociální čas a jeho reprezentace ve výkonové společnosti 19. století: liberalizace - monetizace - diferenciace

Jedním ze znaků přechodu předmoderní stavovské společnosti k moderní společnosti občanské, jak se (alespoň v ideové rovině) realizoval v průběhu 19. století, bylo zvýznamňování času a jeho ...

Řezníková, Lenka
Filosofický ústav, 2019

„Čas nestojí, kamaráde...” Vyprávěný a žitý čas v próze Terézy Novákové
Jedličková, Alice; Piorecká, Kateřina
2019 - Czech
Hlavním tématem prózy Terézy Novákové Děti čistého živého se stala náboženská pluralita obcí a samot v okolí Proseče. Autorka se rozhodla sledovat osudy poměrně velké skupiny postav v průběhu několika desítek let. Literární kritika prózu proto označovala za románovou kroniku; vedl ji k tomu také autorčin etnograficky poučený přístup v popisech prostředí i obvyklých činnostech postav hovořících spolu autentickým dialektem. Autorčin záměr byl ovšem jiný, jak o tom svědčí prvotní rozvrh díla, autorský deník, rukopis románu i osobní korespondence. Potvrzuje to i rozbor výstavby vyprávění: Rozvinutím románové metody založené na objektivizujícím vyprávění a odvážné časové konstrukci se Novákové podařilo vytvořit román o individuálních podobách času žitého pod tíhou nezvratného, neúprosného chodu času fyzikálního. The main topic in Teréza Nováková's prose work Děti čistého živého came to be the religious plurality of villages and solitary residences around Proseč. The author decided to follow the fortunes of a fairly large group of characters over several decades. Hence the literary critics described this work of fiction as a novel chronicle. The author was also induced to do this by her ethnographically erudite approach to descriptions of the environments and the usual activities of the characters speaking together in their authentic dialect. However, the author's intention was different, as testified by the initial outline of the work, the author's diary, the novel manuscript and personal correspondence. This is also confirmed by an analysis of the narrative structure: by developing a novel methodology based on objectivizing narration and bold time structure, Nováková succeeded in creating a novel on the individual forms of time lived under the burden of the irreversible, inexorable march of physical time. Keywords: narrative temporality; novel chronicle; writting process; summa; rization; scene; free indirect discourse Available at various institutes of the ASCR
„Čas nestojí, kamaráde...” Vyprávěný a žitý čas v próze Terézy Novákové

Hlavním tématem prózy Terézy Novákové Děti čistého živého se stala náboženská pluralita obcí a samot v okolí Proseče. Autorka se rozhodla sledovat osudy poměrně velké skupiny postav v průběhu několika ...

Jedličková, Alice; Piorecká, Kateřina
Ústav pro českou literaturu, 2019

Časnost romantiků. Poznámky k pojetí a figuraci času
Hrbata, Zdeněk
2019 - Czech
Intenzivní vědomí nebo prožitek času jsou jedním z ústředních témat literatury 19. století, zvláště u autorů, kteří jsou označováni za romantické. Prostřednictvím několika příkladů se zaměřujeme na poezii těch osobností (A. de Lamartine, V. Hugo, J. Vrchlický aj.), kteří se ve své tvorbě pokoušejí čelit nezvratnému běhu času (dávné, vergiliovské téma: „fugit irreparabile tempus“, traktované též F. Petrarkou, P. de Ronsard ad.) přivoláváním a vzkříšením minulosti, konzervováním a zvěčňováním minulého, vzpomínky. Ta např. proniká do přítomnosti subjektu a podílí se na utváření kontinua, kdy plynoucí čas, jemuž v romantické koncepci umění má vzdorovat také sama tvorba, neznamená nutně jen mizení a ztrátu. – Proti tomu stojí Baudelairovy podoby a figurce času jako univerzálního zla, destruktivního nepřítele lidí budícího stálou úzkost, ničitele, kterého není možné eliminovat, ale jemuž lze, alespoň dočasně, vzdorovat různými formami úniku. The intensive awareness or experience of time is one of the central topics of 19th century literature, particularly among authors considered Romantic. By way of several examples we focus on the poetry of these individuals (e.g. A. de Lamartine, V. Hugo and J. Vrchlický), whose work attempts to confront the irreversible course of time (the ancient, Virgilian subject: „fugit irreparabile tempus“, also dealt with by e.g. Petrarch and Pierre de Ronsard) by invoking and resurrecting the past, conserving and immortalizing the past, and with memories. For example, this penetrates the present of the subject and is involved in the creation of the continuum, when the passage of time, which in the Romantic conception of art is to be resisted by creation itself, does not necessarily entail disappearance and loss. In contrast to this we have Baudelaire's figures and the figure of time as the universal evil, the destructive enemy of the people provoking constant anxiety, the destroyer who cannot be eliminated, but who can, at least temporarily, be resisted by various forms of escape. Keywords: time; poetry; transience; transcendence; fatality; escape Available at various institutes of the ASCR
Časnost romantiků. Poznámky k pojetí a figuraci času

Intenzivní vědomí nebo prožitek času jsou jedním z ústředních témat literatury 19. století, zvláště u autorů, kteří jsou označováni za romantické. Prostřednictvím několika příkladů se zaměřujeme na ...

Hrbata, Zdeněk
Ústav pro českou literaturu, 2019

Produkce modernity a časový hiát
Smyčka, Václav
2019 - Czech
Tématem studie je vynoření moderního časového režimu na přelomu 18. a 19. století ve středoevropském kontextu. Tuto proměnu časovosti tematizuje na rovině teoretické jako topos kulturních věd i historicky na několika materiálových příkladech shrnutých do tří chronologických řezů. Zatímco první část studie je věnována kritice různých způsobů popisu zmíněné proměny historické časovosti, druhá část má ukázat konkrétní uplatnění přístupu, který rozvinul R. Koselleck a především A. Assmannová a N. Luhmann. Ti popisují tuto proměnu časového režimu jako snahu společnosti utvářet vlastní temporální struktury zúžením přítomnosti, aby tak bylo možné operacionalizovat zkušenost a očekávání. Jasnějším dělením zkušenosti na prožitou a očekávanou, starou a novou, se usnadňuje selekce paměti a stejně selektivní utváření scénářů budoucího jednání. Tímto kladením časového hiátu do stále užší přítomnosti lze ovšem produkovat modernitu jen za tu cenu, že je přítomnost vnímána jako nestabilní, stále unikající bod, jenž paradoxně nenabízí dostatek prostoru k jednání. Přítomnost je proto vnímána v modením časovém režimu jen jako rychle ubíhající období přechodu a krize mezi přehlednou minulostí a jasně osvětlenou budoucností. Materiálové řezy českým dějepisectvím, publicistikou, filosofií dějin a literaturou z 90. let 18. století, období napoleonských válek a ze závěru předbřeznové doby představuje studie jako tři fáze tohoto procesu „zčasovění“ moderního časového režimu. The topic of this study is the emergence of the modern time regime during what is known as the Sattelzeit, i.e. the turn of the 18th and the 19th centuries in the Central European context. This transformation in temporality is even thematized historically at the theoretical level as a topos of cultural studies using several material examples summarized within three chronological profiles. While the first part of the study focuses on criticism of the various ways to describe this transformation in historical temporality, the second part is meant to demonstrate the specific application of the approach developed by Reinhard Koselleck, and in particular by Aleida Assmann and Niklas Luhmann. These describe the transformation of the time regime as an attempt by society to create its own temporal structures by narrowing down the present in order to facilitate the operationalization of experience and expectations. A clearer division of experience into lived and expected, old and new, facilitates the selection of memory and likewise the selective formation of future action scenarios. However, this imposition of a time hiatus upon an ever narrowing present may only produce modernity at the expense of the present being perceived as an unstable, ever-fugitive point, which paradoxically does not offer sufficient space for action. Hence the present in the modern time regime is only perceived as a rapidly passing transitional period and a crisis between a transparent past and a clearly illuminated future. Material cross-sections through Czech history, journalism, philosophy of history and literature from the 1790s, the Napoleonic Wars and the end of the pre-1848 period are presented by the study as three stages in this process of the temporalization of the modern time regime. Keywords: time regime; present; Sattelzeit; Koselleck, Reinhard; Luhmann, Niklas; Assmann, Aleida Available at various institutes of the ASCR
Produkce modernity a časový hiát

Tématem studie je vynoření moderního časového režimu na přelomu 18. a 19. století ve středoevropském kontextu. Tuto proměnu časovosti tematizuje na rovině teoretické jako topos kulturních věd i ...

Smyčka, Václav
Ústav pro českou literaturu, 2019

„Á - - mladý pán už vstal!” Motivy flámu a časové disciplinace v díle Františka Gellnera
Kořínková, Lucie
2019 - Czech
Příspěvek se zabývá motivikou časové dispciplinace a prohřešků proti ní v literárním i kreslířském díle Františka Gellnera. V pracích z jeho mládí nacházíme motivy flámů, vyspávání flámů a vůbec „nemravného“ zacházení s časem velmi často. Tato motivika zde souvisí s obecnou potřebou autora vyhranit se vůči středostavovské spořádanosti a její banalitě, zároveň jsou na ni ovšem téměř bez výjimky navázány otázky morálního prohřešku a trvalé neudržitelnosti postoje mladé vzpoury. Studii uzavírá sledování proměny této motiviky v závěrečném období Gellnerovy tvorby, v době jeho působení v brněnských Lidových novinách. Tato životní etapa přinesla Gellnerovi nejen ryze středostavovské existenční zakotvení v podobě pravidelného zaměstnání pro redakci listu, ale také to, že v jeho pracích pro tento list při pohledu na tutéž středostavovskou spořádanost a její pravidelnost často zaznívají vysloveně idylické tóny. This article deals with the motifs of time management discipline and transgressions against it in the literary and artistic work of František Gellner. In works from his youth we very often come across the motifs of the drinking spree, sleeping off a drinking spree and ''immoral'' time management. This motif is associated here with the general need of the author to define himself in relation to middle class orderliness and its banality, while almost always raising questions regarding moral transgressions and the long-term unsustainability of rebellious youth attitudes. The study concludes by considering the changing face of this motif in the final period of Gellner's work, when he was working at Lidové noviny in Brno. This stage in Gellner's life not only provided him with a well-established middle-class existence in the form of regular employment for a newspaper editorial office, but also meant that this newspaper work of his often had a distinctly idyllic tone when dealing with the same middle-class orderliness and regularity. Keywords: time management discipline; drinking spree; middle class morality; Gellner, František Available at various institutes of the ASCR
„Á - - mladý pán už vstal!” Motivy flámu a časové disciplinace v díle Františka Gellnera

Příspěvek se zabývá motivikou časové dispciplinace a prohřešků proti ní v literárním i kreslířském díle Františka Gellnera. V pracích z jeho mládí nacházíme motivy flámů, vyspávání flámů a vůbec ...

Kořínková, Lucie
Ústav pro českou literaturu, 2019

„Čechové budou žíti, dlouho žíti, pro spásu svou a spásu Slavie.” Proroctví v kultuře českého osvícenství a romantismu
Futtera, Ladislav
2019 - Czech
This article follows the development of the genre of prophecy on the Czech (in the provincial sense) scene from the mid-18th century to the mid-19th century with the stress on the modification of this traditional genre of spiritual literature within the context of the Enlightenment and Romanticism. After the middle of the century, the prophecy genre gradually emerged from its exclusively spiritual contexts and despite the dismissive attitude of some enlightenment adherents, it became an instrument for the education of subjects in the spirit of enlightened paternalism or Josephinism. Its development throughout the 19th century is then reflected in the emergence of provincial patriotism and its gradual suppression by ethnic nationalism. Both these discourses made use of the potential of prophecies referring to the Czech lands as a narrative that anchored the national community between the past, the present and the future. The greatest potential was offered by prophecy referring to Vyšehrad and Princess Libuše, who was portrayed from the end of the 18th century as a (semi-)mythical guarantor of the continuity of Czech statehood. The second key text is the Blaník prophecy, but when this became part of the Czech national discourse, its adherents underwent a transformation. The authority of the prophet, the Sibyll and the Blind Youth gradually give way to the authority of historical figures, Saint Václav and the Hussites, who were associated with prophecy, accompanying it with the constitutive Czech historical narrative. Keywords: prophecy; Enlightenment; Romanticism; patriotism; nationalism; escape Available at various institutes of the ASCR
„Čechové budou žíti, dlouho žíti, pro spásu svou a spásu Slavie.” Proroctví v kultuře českého osvícenství a romantismu

This article follows the development of the genre of prophecy on the Czech (in the provincial sense) scene from the mid-18th century to the mid-19th century with the stress on the modification of this ...

Futtera, Ladislav
Ústav pro českou literaturu, 2019

Vliv Lupáčova Nového zákona na znění českého převodu Tabulí Mikuláše z Drážďan
Kreisingerová, Hana
2018 - Czech
Analýza vztahu českého převodu „Tabulí“ Mikuláše z Drážďan a tzv. „Lupáčova Nového zákona“ je v příspěvku rozdělena do dvou částí. V první je vymezena skupina památek s Lupáčovou úpravou, v druhé jsou tyto texty srovnány s „Tabulemi“. Výsledky průzkumu potvrdily, že „Tabule“ obsahují osobitý překlad biblických pasáží. The analysis of the relationship between the Czech translation of “Tabulae” by Nicholas of Dresden and the text of “New Testament” by Lupáč is divided into two parts: The first part characterizes manuscripts with Lupáč’s texts, the second compared them with “Tabulae”. The survey shown that the “Tabulae” represent a distinctive translation of biblical passages. Keywords: Old Czech; Bible translation; Lupáč ́s New Testament; Tabulae by Nicholas of Dresden; Comparison Available at various institutes of the ASCR
Vliv Lupáčova Nového zákona na znění českého převodu Tabulí Mikuláše z Drážďan

Analýza vztahu českého převodu „Tabulí“ Mikuláše z Drážďan a tzv. „Lupáčova Nového zákona“ je v příspěvku rozdělena do dvou částí. V první je vymezena skupina památek s Lupáčovou úpravou, v druhé jsou ...

Kreisingerová, Hana
Ústav pro jazyk český, 2018

Znovunalezený Lvovský sborník modliteb a legend
Svobodová, Andrea
2018 - Czech
Staročeský „Lvovský sborník modliteb a legend“, původně uložený ve Lvovské univerzitní knihovně, od 2. světové války však považovaný za ztracený, byl nedávno objeven ve fondu varšavské Národní knihovny. V současné době vzniká v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR transkribovaný přepis všech textů, který bude zveřejněn v rámci edičního modulu „Vokabuláře webového“. Old Czech “Lviv Manuscript of Prayers and Legends”, originally stored in Lvov University Library and considered as lost since Wold War II, has been recently found in the collection of the National Library in Warsaw. The digital transcription of the entire text will be published in the series of the corpus “Vokabulář webový” administered by the Department of Language Development of the Institute of the Czech Language of the AS CR. Keywords: Old Czech language; prayers and legends; historical dialectology; text linguistics; Václav Kůst Available at various institutes of the ASCR
Znovunalezený Lvovský sborník modliteb a legend

Staročeský „Lvovský sborník modliteb a legend“, původně uložený ve Lvovské univerzitní knihovně, od 2. světové války však považovaný za ztracený, byl nedávno objeven ve fondu varšavské Národní ...

Svobodová, Andrea
Ústav pro jazyk český, 2018

Příklad a pohoršení: K ohlasu Demlova Svědectví o Otokaru Březinovi
Davidová, Eliška
2018 - Czech
Demlova nejrozsáhlejší kniha Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) vyvolala v československém tisku vlnu bouřlivých reakcí. Tento příspěvek se ve vzorku deseti dobových textů pokouší vysledovat základní narativy, k nimž se účastníci diskuse přikláněli, způsoby argumentace, klíčová témata a motivace. Jako ústřední téma se zde vyjevuje obraz mrtvého básníka, jenž je významným prvkem v mytologii nedávno vzniknuvší republiky. Deml’s most comprehensive book, My Testimony About Otokar Březina (1931), provoked a wave of outrage in the Czechoslovakian press on publication. This contribution examines a sample of ten different texts written at the time and on this basis outlines the main narratives adopted by the participants in the debate as well as their motivations, methods of argumentation and, finally, the key topics discussed. It determines the central motif in the debate to be the image of a dead poet which represented a key element in the mythology of the recently founded republic. Keywords: Czech literature; Jakub Deml; Otokar Březina; biography; reception of literary work; polemics Available at various institutes of the ASCR
Příklad a pohoršení: K ohlasu Demlova Svědectví o Otokaru Březinovi

Demlova nejrozsáhlejší kniha Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) vyvolala v československém tisku vlnu bouřlivých reakcí. Tento příspěvek se ve vzorku deseti dobových textů pokouší vysledovat ...

Davidová, Eliška
Ústav pro českou literaturu, 2018

About project

NRGL provides central access to information on grey literature produced in the Czech Republic in the fields of science, research and education. You can find more information about grey literature and NRGL at service web

Send your suggestions and comments to nusl@techlib.cz

Provider

http://www.techlib.cz

Facebook

Other bases