Z českých slov a věcí: lžíce, nůž, vidlička
Janyšková, Ilona
2022 - český Článek vysvětluje etymologii názvu příboru a jeho součástí, lžíce, nože a vidličky. The article explains the etymology of the name of cutlery and its parts, spoon, knife and fork. Klíčová slova: etymology; Czech; spoon; knife; fork Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. Z českých slov a věcí: lžíce, nůž, vidlička

Článek vysvětluje etymologii názvu příboru a jeho součástí, lžíce, nože a vidličky.

Janyšková, Ilona
Ústav pro jazyk český, 2022

Salernské verše ve vydání Daniela Adama z Veleslavína
Černá, Alena M.
2022 - český Příspěvek je věnován lékařské didaktické básni o zachování zdraví Regimen sanitatis Salernitanum, která je známa také pod názvem salernské verše, ve vydání Daniela Adama z Veleslavína z roku 1587. Původní latinské verše byly od středověku překládány do národních jazyků. Zabýváme se otázkou, zda jeden z českých překladů pořídil Daniel Adam z Veleslavína a jaký je vztah překladu z roku 1587 ke staršímu překladu z roku 1584. Zvláštní pozornost věnujeme charakteristice češtiny Veleslavínova vydání. The article is devoted to a medical didactic poem on the preservation of health Regimen sanitatis Salernitanum, which is known as Salerno verses, published by Daniel Adam of Veleslavín in 1587. The original Latin verses were translated into national languages from the Middle Ages. We deal with the question of whether one of the Czech translations was prepared by Daniel Adam of Veleslavín and what is the relation of the translation from 1587 to the older translation from 1584. We lay special attention to the characteristics of the Czech language of Veleslavín's edition. Klíčová slova: humanistic literature; Humanistic Czech; medical literature; Daniel Adam of Veleslavín Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. Salernské verše ve vydání Daniela Adama z Veleslavína

Příspěvek je věnován lékařské didaktické básni o zachování zdraví Regimen sanitatis Salernitanum, která je známa také pod názvem salernské verše, ve vydání Daniela Adama z Veleslavína z roku 1587. ...

Černá, Alena M.
Ústav pro jazyk český, 2022

Zpěvník Antonína Francla z pohledu grafického a pravopisného
Hejdová, Tereza; Nedvědová, Blanka
2022 - český Příspěvek se věnuje rukopisnému zpěvníku lidových písní (mlynáře) Antonína Francla z druhé poloviny 18. století. Přibližuje vznik edice daného textu, dále se zaměřuje na popis rukopisu a jeho pravopis. The paper focuses on a manuscript songbook of folk songs by (miller) Antonín Francl from the second half of the 18th century. It presents the origin of the edition of the text, also it concentrates on the description of the manuscript and its orthography. Klíčová slova: Antonín Francl; folklor studies; manuscript; songbook; description of the manuscript; ortography; 18th century Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. Zpěvník Antonína Francla z pohledu grafického a pravopisného

Příspěvek se věnuje rukopisnému zpěvníku lidových písní (mlynáře) Antonína Francla z druhé poloviny 18. století. Přibližuje vznik edice daného textu, dále se zaměřuje na popis rukopisu a jeho ...

Hejdová, Tereza; Nedvědová, Blanka
Ústav pro jazyk český, 2022

VABU 1935 - významy architektury v poločase třicátých let
Hnídková, Vendula
2022 - český Text se zabývá uměleckými, společenskými a národnostními významy architektonické výstavy VABU, která se konala v Praze v roce 1935. The chapter analysis a singular architectural exhibition VABU that took place in Prague in 1935 and situates the event in international networks. Klíčová slova: Czech modern architecture; architectural exhibitions; Ústředí architektů; VABU; Réunion des architectes Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. VABU 1935 - významy architektury v poločase třicátých let

Text se zabývá uměleckými, společenskými a národnostními významy architektonické výstavy VABU, která se konala v Praze v roce 1935....

Hnídková, Vendula
Ústav dějin umění, 2022

Náš člověk odjinud Ludvík Vaculík
Iwashita, Daniela
2022 - český Příspěvek sumarizuje význam Brumova, Prahy a Dobřichovic jakožto rodiště, dějiště a útočiště v autobiografickém díle Ludvíka Vaculíka. Všímá si také odlišných rolí, které na sebe protagonista díla na těchto třech místech bere. The paper summarizes the importance of Brumov, Prague and Dobřichovice as a native place, arena and asylum in the autobiographical work of Ludvík Vaculík. It also notes the different roles that the protagonist of the work takes on in these three places. Klíčová slova: A Czech Dreambook; Literary Works; 20th Century Czech Literature; Ludvík Vaculík; Brumov; Český snář Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. Náš člověk odjinud Ludvík Vaculík

Příspěvek sumarizuje význam Brumova, Prahy a Dobřichovic jakožto rodiště, dějiště a útočiště v autobiografickém díle Ludvíka Vaculíka. Všímá si také odlišných rolí, které na sebe protagonista díla na ...

Iwashita, Daniela
Ústav pro českou literaturu, 2022

Tvůrčí ‚já‘ mezi psychologismem v umění a materialitou života. Arbesovská melanž
Charypar, Michal
2022 - český Studie analyzuje Arbesovy názory na psychologický rozměr umělecké tvorby v propojení s často bědnou materiální situací umělce. Zdrojovým materiálem jsou četné Arbesovy stati o spisovatelích a umělcích. The study analyzes J. Arbes´s opinions on the psychology of artistic creation as interconnected with the material situation of the artists, often destitute. The source material is comprised of Arbes´s numerous articles on writers and artists. Klíčová slova: Jakub Arbes; criticism; art; originality; plagiarism Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. Tvůrčí ‚já‘ mezi psychologismem v umění a materialitou života. Arbesovská melanž

Studie analyzuje Arbesovy názory na psychologický rozměr umělecké tvorby v propojení s často bědnou materiální situací umělce. Zdrojovým materiálem jsou četné Arbesovy stati o spisovatelích a ...

Charypar, Michal
Ústav pro českou literaturu, 2022

Putování za Libuší aneb Identity Josefa Jiřího Kolára
Futtera, Ladislav
2022 - český Studie analyzuje trojici prací spisovatele a dramatika Josefa Jiřího Kolára, německy psanou novelu Libussa am Missisippi (1842), její českou verzi Libuše v Americe (1854) a dramatickou scénu Věštba Libušina (1868), na jejichž příkladu je sledován Kolárův umělecký vývoj a proměny identity slovesného umělce působícího v českých zemích kolem poloviny 19. století. Během sledovaného období se z Kolára, roku 1842 herce německého a českého souboru Stavovského divadla, publikujícího v obou zemských jazycích, stal uznávaný českojazyčný dramatik. Tuto kariéru trojice textů výstižně lemuje: v případě Libuše na Mississippi se jedná o originální pokus kriticky se vyrovnat z pozice uměleckého uskupení Mladá Čechie (Junges Böhmen) s dědictvím poetiky romantismu, romantickými stereotypy o Češích a českých zemích a konečně též s romantickým nacionalismem českého národního hnutí. Třebaže Kolár při převodu novely do češtiny učinil řadu úprav, jeho text nebyl kompatibilní s mytologicko-historickým čtením pověsti o Libuši, dominantnímu v českojazyčné kultuře. Tomu vyhovovala až Věštba Libušina, inscenovaná u příležitosti položení základních kamenů Národního divadla. Kolár jejím vyzněním, přitakávajícím historismu prostupujícímu českou společnost, negoval oba své předchozí libušovské texty. Tato negaci však současně znamenala definitivní umělecké ztotožnění s českým národním programem a přijetí české národní identity. Kolára tak lze s ohledem na jeho tvůrčí trajektorii vnímat jako typického zástupce generace umělců, která zahájila svou kariéru na počátku 40. let 19. století, kriticky se vyrovnávala s romantismem a romantickým nacionalismem, po revoluci roku 1848 však její příslušníci vrostli – ať už na české či německé straně – do nacionalizované měšťanské společnosti českých zemí. This study analyses three works by the writer and playwright Josef Jiři Kolar: the German-language short story Libussa am Missisippi (Libuše in Mississippi, 1842), its Czech version Libuše v Americe (Libuše in America, 1854) and the drama Věštba Libušina (Libuše’s Prophecy, 1868). These are used as an example to demonstrate Kolar’s artistic development and changes in the identity of a writer working in the Czech lands around the mid-19th century. During the period under review, Kolar, who in 1842 had been an actor in German and Czech ensembles at the Estates Theatre, publishing in both languages, came to be an acclaimed Czech-language playwright. This career is faithfully reflected in these three texts. In the case of Libuše in Mississippi, this is an original attempt to critically come to terms from the position of the Young Bohemia (Junges Bohmen) artistic group with the heritage of romantic poetics, romantic stereotypes about the Czech lands and ultimately with the romantic nationalism of the Czech national movement. Although Kolar made a number of alterations when rendering the novel into Czech, his text was not compatible with the mythological-historical reading of the Libuše legend, dominant in Czech-language culture. It was not until Libuše’s Prophecy, staged to mark the laying of the foundation stones for the National Theatre, that he did conform. Kolar negated both of his previous Libuše texts with her message, which appealed to the historicism that pervaded Czech society. However, this negation also meant a definitive artistic identification with the Czech national programme and the acceptance of a Czech national identity. With regard to his creative trajectory, Kolar may thus be perceived as a typical representative of the generation of artists who began their career in the early 1840s, critically addressing Romanticism and Romantic nationalism, but after the 1848 revolution its members integrated, both on the Czech and the German side, into the nationalized bourgeois society of the Czech lands. Klíčová slova: Bohemism; Josef Jiří Kolár; Princess Libuše; Young Bohemia; nationalism; national identity; German-Czech literature; Romanticism Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. Putování za Libuší aneb Identity Josefa Jiřího Kolára

Studie analyzuje trojici prací spisovatele a dramatika Josefa Jiřího Kolára, německy psanou novelu Libussa am Missisippi (1842), její českou verzi Libuše v Americe (1854) a dramatickou scénu Věštba ...

Futtera, Ladislav
Ústav pro českou literaturu, 2022

Hrob známého vojína. De-anonymizace válečných pomníků a hromadných hrobů jako modernizační proces?
Kessler, Vojtěch; Michlová, M.; Šrámek, J.
2022 - český Tento článek se zaměřuje na vnímání anonymity padlých vojáků na válečných pomnících v Čechách v polovině 19. století. Badatelé působící ve střední Evropě mohou dojít k překvapivě odlišným závěrům než angloamerické práce. Tento článek tento nedostatek ve výzkumu kompenzuje. Anonymita válečných pomníků v českých zemích v průběhu první poloviny 19. století téměř vymizela. Vysvětlení hledáme ve čtyřech hlavních změnách, k nimž v té době došlo. Za prvé to byly zásadní změny ve společnosti, za druhé vyvíjející se estetika odrážející se ve válečných pomnících, za třetí rozdíl ve způsobu vedení války a konečně měnící se emoce vůči padlým, vlasti a rodině. This article focuses on perceiving the anonymity of fallen soldiers in the mid-19th century war memorials in Bohemia. The researchers working in Central Europe can draw surprisingly different conclusions than Anglo-American works. This article compensates for this lack of research. The anonymity of war memorials in the Czech lands almost disappeared during the first half of the 19th century. We are looking for an explanation in the four main changes that took place at that time. Firstly, fundamental changes in society, secondly, evolving aesthetics reflected in war memorials, thirdly, a difference in the way of waging war, and finally, changings emotions towards the fallen, the homeland and family. Klíčová slova: sepulchral monuments; military monuments history; memory; piety; mass grave; Bohemia; 19th century Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. Hrob známého vojína. De-anonymizace válečných pomníků a hromadných hrobů jako modernizační proces?

Tento článek se zaměřuje na vnímání anonymity padlých vojáků na válečných pomnících v Čechách v polovině 19. století. Badatelé působící ve střední Evropě mohou dojít k překvapivě odlišným závěrům než ...

Kessler, Vojtěch; Michlová, M.; Šrámek, J.
Historický ústav, 2022

Požadavek liturgie v národním jazyce a cyrilometodějské dědictví
Vykypělová, Taťána
2022 - český Klíčová slova: linguistics; Cyril and Methodius Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. Požadavek liturgie v národním jazyce a cyrilometodějské dědictví

Vykypělová, Taťána
Ústav pro jazyk český, 2022

Nejstarší hroby v katedrále sv. Víta a otázka jejich datování
Vrána, David
2022 - český Mezi lety 1995–2018 proběhl revizní výzkum hrobů K1 a K2 nalezených pod podlahou svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta v místě bývalé rotundy stejného zasvěcení. Výsledky radiouhlíkového datování tělesných ostatků a dřevěné konstrukce stejně jako další zjištění ukazují na vznik v 9. století, tyto výsledky však nebyly akceptovány vzhledem k údajným stratigrafickým problémům. Převládá mínění, že hroby byly vyhloubeny až po výstavbě rotundy respektive po údajně pozdější přístavbě jižní apsidy, v níž se nachází hrob sv. Václava. Tento názor vychází z nálezu zdiva uvnitř apsidy, nalezeného pod pozdějším gotickým oltářem, které bylo interpretováno jako pozůstatek odbouraného základu lodi rotundy. Na základě nového vyhodnocení se jeví pravděpodobnější, že relikt pod gotickým oltářem souvisí s nejstarší fází oltáře a základového oltářního stupně (gradus altaris). Jako stratigrafický problém bylo prezentováno také zasypání mrtvého v hrobě K1 vápnem nebo maltou, k čemuž však muselo dojít až po uložení mrtvého do hrobu. Podobně nález zbytků opuky a malty v rohu hrobu K1 při archeologické revizi v roce 1995 není důkazem, že hrob vznikl až po výstavbě rotundy, protože se pravděpodobně jedná o sekundární kontaminaci. Identifikace zemřelých zůstává nejistá, muž z hrobu K1 podle morfologických znaků a krevní skupiny může patřit k rodu Přemyslovců. Na základě dosavadních zjištění nelze zcela vyloučit hypotézu E. Vlčka o ztotožnění mrtvého z hrobu K1 s knížetem Bořivojem I. (†890), sousedící pohřeb ženy v hrobě K2 však naznačuje, že je třeba hledat jiné řešení, které bude možné potvrdit pouze úspěšným opakováním analýzy DNA. During the years 1995–2018, inspection research was carried out for graves K1 and K2 discovered under the Saint Wenceslas Chapel floor in Saint Vitus Cathedral, on the site of the former rotunda with the same consecration. The results of radiocarbon dating of the human remains and the wooden structure, as well as other findings, indicate an origin in the 9th century, however, putative stratigraphic problems obstruct the acceptation of these results. A belief prevails that the graves were dug only after the rotunda’s erection, or rather after the building of the alleged later annex for the south apse that contains the grave of Saint Wenceslas. This opinion is based on the finding of masonry inside the apse that was detected under the later Gothic altar and that was interpreted as the remains of the demolished foundation of the rotunda nave. Based on the latest evaluation, it seems more likely that the relics under the Gothic altar are connected with the earliest stage of the altar and the foundation altar step (gradus altaris). Covering the dead in grave K1 with lime or mortar was also identified as a stratigraphic issue, nevertheless, it must have been done after the deceased was placed in the grave. Similarly, the findings of marlstone and mortar fragments in the corner of grave K1 during the archaeological inspection in 1995 provide no evidence that the grave was dug only after the erection of the rotunda because it is most likely only secondary contamination. The identification of the deceased persons remains uncertain, but morphology features and the blood group of the man in grave K1 suggest his affiliation with the House of Přemyslid. Based on current findings, the hypothesis of E. Vlček about the identification of the dead from grave K1 with Prince Bořivoj I (†890) cannot be ruled out, yet the buried woman in the neighbouring grave K2 indicates the need to search for another explication that only a new successfully conducted DNA analysis would confirm. Klíčová slova: chamber graves; House of Přemyslid; Prague Castle; Prague; Bohemia; 9th – 10th centuries Plné texty jsou dostupné na jednotlivých ústavech Akademie věd ČR. Nejstarší hroby v katedrále sv. Víta a otázka jejich datování

Mezi lety 1995–2018 proběhl revizní výzkum hrobů K1 a K2 nalezených pod podlahou svatováclavské kaple v katedrále sv. Víta v místě bývalé rotundy stejného zasvěcení. Výsledky radiouhlíkového datování ...

Vrána, David
Ústav dějin umění, 2022